Divadlo V.A.D. předvede dramatizaci Krvavého románu

Představení Krvavého románu kladenskému publiku / Kamelot

Když v roce 1924 vydal malíř a grafik Josef Váchal svůj Krvavý román, netušil zřejmě, že toto rozverné dílko bude jednou považováno za předchůdce českého surrealismu a že se o tři čtvrtě století později stane kulturním fenoménem. Váchalova „studie kulturně a literárně historická”, jak zní podtitul knihy, ironizuje a oslavuje krvavé romány, žánr brakové literatury oblíbený zejména v druhé polovině 19. století. Váchalův strhující, leč mnohdy jen těžko uvěřitelný příběh se zatím dočkal jen několika adaptací. Tou nejznámější je patrně film Jaroslava Brabce z rohu 1993. O jeho převedení na divadelní prkna se nyní pokusilo kladenské Divadlo VAD. Premiérově svou váchalovskou hru předvede 22. února v Kladenském divadélku.

Krvavý román patří k těžko uchopitelným dílům. Ve snaze ironizovat pokleslou literaturu v něm Josef Váchal rozehrál řadu paralelních dějových linií, jednu absurdnější a senzačnější než druhou. K tomu přidává řadu narážek na aktuální společenský vývoj. Kouzlo knihy podtrhuje i skutečnost, že ji autor rovnou sázel (neexistoval její rukopis), takže se v ní vyskytuje řada pravopisných chyb. Pro Divadlo VAD., které v minulosti zaujalo ve svým osobitým, laskavě absurdním až černým humorem, jde, zdá se, o ideální předlohu.

„Je to jedno z děl, která jsou do divadelní podoby prakticky nepřevoditelná. Spíš než text v něm důležitější roli hraje fantazie čtenáře: říká autor adaptace a vedoucí souboru Divadla VAD. Jan Červený. „Každá realizace na jevišti tak vlastně vnucuje konkrétní výklad, který tuto fantazii vytlačuje. Přesto tyto nedramatizovatelné kusy budou asi tvůrce navždy dráždit. I naše hra je tedy tah trochu pokus o co nejlepší provedení nemožného,” dodává s tím, že o uvedení Krvavého románu uvažoval asi rok a půl.

Váchal zesměšňoval, ale zároveň oslavoval charakteristickou naivnost lidových románů a jejich dojemnou snahu vyburcovat ve čtenáři všemožné emoce. Na tento fakt inscenace reaguje různými divadelní-mi prostředky, především scénografií a hudbou. Své významy mají ale i zdánlivé detaily, například i výběr typů látek, z nichž jsou zhotoveny kostýmy.

„Nejtěžší při přípravě hry bylo vybrat z asi patnácti rychle se proplétajících dějových linií ty pravé a reprezentativní. Postupně se ukázalo, že i náš drastický výběr bude třeba ještě dále škrtat, aby představení nebylo příliš dlouhé. Proto je výsledek spíš jakási divadelní ochutnávka Váchalova díla. Vše možná přebije váchalovsko-VADovský humor, ale přesto mi nejdůležitější přijde vystižení poetiky díla a přepis jeho mnohovrstevnatosti a myšlenkové bohatosti: popisu-je Červený. Dramatizací chce divadlo VAD. na jedné straně uspokojit váchalovské fajnšmekry, na straně druhé ale slibuje srozumitelné a vtipné představení i pro ty, kdo autorovu tvorbu vůbec neznají.