CESTOU NECESTOU NIKOLOČAVOU

Recenze na Nikoločavu / Zpravodaj Piknik Volyně

Milý deníčku. V pondělí jsme se zvedli z piknikové deky a odskočili si na výlet prostorem i časem. Zkušená cestovní kancelář V.A.D. Kladno zapřáhla svou kravku a přemístila nás do Koločavy, abychom se mohli dotknout rodiště národ-ního hrdiny podkarpatské Rusi a pokochat se místem, jehož hory i doly opanoval výjimečný rek, aby posléze klid svůj našel pod svým výjimečným kýblem.
Nevím jak kluci, ale my holky se těšily hlavně na to, jestli bude Nikola fešák a jestli jeho techtle a posléze i mechtle s Eržikou dostatečně roztetelí naše srdéčka a jestli bude i nějaká ta hezká písnička, jak jsme tornu tak za poslední roky v souvislosti s tímhle charismatickým loupežníkem všichni uvykli.
Písnička byla, ale ten výlet se nám celý nakonec tak nějak zvrhnul. Vůbec nebyl tak hezký jak jsme čekali a nešlo jen o to, že Nikola skončil zase se sekyrou v zádech. Sice srandu jsme si užili, to zase ne že ne, ale ukázalo se, že ono nejde jen tak o nějaký obyč čundr. Vlastně jsme museli i do muzea. To by ještě šlo, člověk se rád pokochá dobře prezentovanou expozicí na téma „Odraz šuhajovského mýtu v české kultuře”. Ale my se nakonec procestovali až do útrob naší společnosti! Jeden by si myslel, že tam se cestovat přeci nedá. Ale dá. Jeden by myslel, že společnost, která dokáže tak úžasné věci, jako přetvářet reálnou historii do ikonických kulturních počinů, rozlišovat dobro od zla, mýtizovat si výjimečné osudy a osobnosti, že útroby takové společnosti budou úchvatné a povznášející. Ale ony vlastně fungují stejně jako jakékoliv jiné útroby. Ať už je to, co jedním koncem schlemtají, nutričně sebevýživnější, jen to prachsprostě vytěží a druhým koncem nakonec vytlačí něco, do čeho byste fakt šlápnout nechtěli.
A tak mi z toho výletu bylo nakonec strašně smutno. Vlastně ne z výletu, ale z nás. I když my přeci za nic nemůžem. Nebo mužem?
Milý deníčku, nevím nevím, jestli se mi s VAĎáky bude chtít ještě někdy na výlet…
Kecám. Určitě bude. Je s nima legrace, jsou fakt chytrý, mají super nápady a umí dělat super věci super způsobem. A umí se podělit: tedy alespoň do mého kýblu toho tentokrát štědře nasypali víc než dost. A až si to doma přeberu, schovám si i ty smutný věci. Když je nezahodím, bude třeba jednou i líp.
Takže jo VAĎáci, dík za ten výlet a příště jedu zas.

 

Moc mě bavila linka deníkově dokumentární a zbytek mi byl trochu jedno. Nikola Šuhaj pro mě nebyl tak zásadní, jako ten tvar a formát, ve kterém je to udělané a který je tak dobře zvládnutý. Lukáš z Prahy

Bylo mi z toho moc smutno. Na mě tyto věci hodně působí a tady na mě zapůsobily. Je mi smutno z komercionalismu, kapitalismu, nedostatečného environmentalismu. A moc děkuju souboru za to uvědomění si toho. Vendulka z Krumlova

Líbilo se mi, že chytili atmosféru vesnice. Josef z Kladna

Od začátku do konce je to úžasné. Několik silných témat se skvěle propojilo a inscenátoři to dokázali díky spoustě krásných nápadů přenést do publika. Martin z Prahy

Bylo to brilantní, takto má podle mě divadlo vypadat. Vychází to ze života a jde to do divadla a naopak. Já bych si přál, aby třeba v našem vršovickém divadle Mana mohl tento soubor hostovat. Karel z Vršovic

Báječné, vtipné i nostalgické. Chytré. Scéna výslechu nebo finále představení ve mně zůstanou ještě hodně dlouho.Jana z Loun