Vadí nevadí v Divadle Rozmanitostí
recenze z prvního Pikniku v Mostě / DPM Zpravodaj
Divadlo V.A.D. Kladno nás ve středu za žhavého podvečera osvěžilo v Divadle Rozmanitostí svou novou „letní“ vztahovou situační komedií Vadí nevadí. Existují divadelní uskupení, která se drží sloganu, že „v jednoduchosti je síla“. Po shlédnutí výše uvedené inscenace jsem došel k závěru, že V.A.D. Kladno je evidentně jedním z nich.
Jednoduchý příběh už nemůže být plytčí, situace průzračné jako z ikonických Bakalářů a v jejich herectví je tolik jednoduchosti, až to vyráží divadelní dech. Celkově je to teda síla! Naštěstí je vše takto nastaveno záměrně a při celkové inteligenci souboru a sofistikovaně napsané předloze na náměty situací jako „ze života“ nám příjemně ubíhá čas strávený v hledišti. Bazální rámcový příběh herců zkoušejících novou divadelní inscenaci, klenoucí se nad jednotlivými obrazy herců zkoušejících novou inscenaci není pravda z nejpůvodnějších, ale to inovativněji se s ním v jednotlivých situacích přes postavy příběhu pracuje. Princip napsaných dialogů stojí výsostně na kontrapunktu, překvapivém protikladném způsobu vidění situací bytostně vycházejících z charakterů a postojů jejich postav. Není to cesta ke geniální pointě, protože ta je většinou velmi dobře odhadnutelná, ale proces putování lidskou psychikou a „zvráceným“ uvažováním aktérů předlohy. Bezelstná zákeřnost, se kterou to „vaďáci“ provozují na jevišti je okouzlujícím způsobem odzbrojující a nutí vás jim sériově odpouštět formální šmouhy či občasné výpadky invence.
Oblouk se klene od přípravy na „projížděčku“ přes inscenovaný obraz matky ve sborovně, notorického učitele ze ZUŠky, kolegyně hrající nerytmicky na cajon jako umanutý šimpanz, rodinný oběd s cikánskou pečení na návštěvě u matky s „píčou“ na vlastnoručně upleteném svetru, přes trýznivý výslech zákazníka u rodinného automechanika, až po roztržku a obnažení zoufalých interpersonálních vztahů v souboru vykazující všechny znaky ponorkové nemoci. Přičteme-li k tomu všudypřítomný smrad Lupincovy sebechvály a sebestřednosti, zrodí se nám ona kardinální a existenciální podotázka o potřebě užívání upřímnosti v Čechách. A tak z minima vykřesali „vaďáci“ poměrně přesný obraz našich interpersonálních vztahů, jak rodinných, tak i těch pracovních. Netrýznivě a nemravokárně se královský bavíme jejich, a tím tedy i svou vlastní nedokonalostí a pokrytectvím. A to vše ještě s notnou dávkou „vaďácké“ divadelní poezie i jejich výsostné a léty vycizelované poetiky.
Škoda jen, že si divadlo V.A.D. nepřizvalo ke spolupráci na této letní divadelní herce. Jak by bylo fajn po dlouhé době spatřit v některé z rolí nějakou z neokoukaných českých hereckých osobností. Po dlouhé době třeba vidět práci Jirky Langmajera nebo Štěpána Kozuba. Ale chápu, že soubor V.A.D. z Kladna se momentálně nachází už tak v lidsky dost složité situaci, a tak budeme rádi, jestli je ještě v jakémkoliv dalším společném projektu vůbec uvidíme. Samozřejmě držím palečky a držte se! Máme vás rádi!
Děkuji za inscenaci!
Pane Bože, děkuji Vendulka z Českého Krumlova
No, bylo to ultimátní. Říkám si, kam tohle všechno povede. Tomáš z Plzně
Jak bych to řekla? Chytrý, vtipný, úžasný. Chceš někoho urazit? Myslíš, že už to nejde? Ale jde to ještě víc.
Jaruška z Českého Krumlova
Je to dobré. Je to dobře. Prostě nezklamali. Skvělé to bylo. Zábavné. Dobrá kombinace. Lukáš z Prahy
Pobavila jsem se velmi. Podle mě vystříleli ty nejlepší vtipy na začátku, pak už to byly jen scénky. Ale to nic nemění na tom, že jsem se dobře bavila. Akorát to pro mě není úplná činohra. Vlaďka z Desné
Byl to až terapeutický nářez. Moc mě to pobavilo. Upřímnost nade vše? Ale kdeže. Karel z Vršovic
Po nějakém čase se to trochu vyčerpalo, ale vždy v ten už obtížně snesitelný okamžik to rozčísli skvěle tím divadlem na divadle. A chudák Jaromír, akorát, že vůbec. Martin z Jihlavy
