Celkem půvabný způsob léta

o Rozmarném létě v Poděbradech / Ve štychu/femad

V.A.D. Kladno přivezlo do Poděbrad inscenaci Vančurova Rozmarného léta, kterou nastudoval kolektiv pod­le scénáře Kazimíra Lupince. Vanču­rova poetika se zde setkává se zcela odlišnou poetikou, kterou si soubor za dobu svého působení vytvořil, ale pře­sto vzniklo v podstatě milé a příjemné představení. Vánčurův nezaměnitelný působivý text je zde sice poněkud seškrtán, protože ono „vedení řečí” není jejich doménou, ale postavy jsou lehce a odpovídajícím způsobem na­hozeny a příběh vyprávěn převážně s půvabem — především tehdy, daří-li se vymyslet situace a fóry vychá­zející z ducha Vančurovy předlohy — například hry s rybářským prutem, vodotrysk nebo hned úvodní nedo­řečení repliky „Tento způsob léta…”, protože to už je klasika, kterou známe zpaměti. Také ono shození Arnoštka z lana hasičem bylo připraveno oním neustálým „pruděním” hasiče na je­višti kvůli otevřenému ohni a posléze završeno i zvukově použitím hasícího přístroje. Na druhou stranu jsou místa, kde témporytmus celku vázne — nejví­ce v pouhém „rozhlasovém” vyprá­vění o rvačce abbého (je jasné, že jim chybí další herci, ale zvolený způsob je snad nejhorší možný) a někdy také při zbytečně dlouze působících pře­stavbách. Přitom je ale scéna funkční objekt, který z jedné strany předsta­vuje maringotku a z druhé kabinky na plovárně, jeho střecha střídavě postel Důrových a místo Arnoštkovy produk­ce, umožňuje potřebné variabilní vy­užití. Herecky není představení zcela vyrovnané — nejlépe vycházejí posta­vy Arnoštka, Důry a Anny, ale jako ce­lek rozhodně pobaví a potěší.