Jak (NE)zabít babičku snadno a rychle

recenze P. Christova na hru Upokojenkyně / Zpravodaj Volyně

Na představení kladenského Divadla V.A.D. jsem se dvakrát netěšil. Čehosi jsem se obával. Název mě nepřesvědčil („Upokojenkyně”? Bože můj!!!), poslední zhlédnuté inscenace souboru mě opakovaně přesvědčovaly o tom, že nesporně tvůrčí soubor nepochybně inteligentních a přemýšlivých lidí mi opakovaně ukazuje a na jevišti předvádí až příliš okázale své specifické vidění světa, v němž se snadno mohu ztratit, nejsa naladěn na stejnou vlnovou délku. A ještě k tornu ta anotace: hra nebo snad dokonce komedie „z prostředí domova pro seniory”! Ach jo. Leč ouha. Nakonec bylo všechno jinak. Zkrátka: nebylo to (jen) dobré, bylo to výborné, ba skvělé.

Jistě, jako pedagog bych svým univerzitním studentům v rámci semináře kritiky takovýto úvod recenze omlátil o hlavu a snad jim i vyčinil, že podobnými emočními výlevy je dobré šetřit a že jen málokdy mohou mít v takovémto textu místo a oprávnění. Ale sic! Upokojenkyně je (či možná spíše jsou?) inscenací, které lze málo co vytýkat: výborný text, skvěle zpracované téma, zcela adekvátně uchopené herecké výkony a spousta dobré zábavy nad tématy, která věru nejsou banální…

Vlastně je to hra ze života. Možná až příliš realistická. Devadesátiletá babička trávící poslední léta svého života v domě pro seniory (tedy v čemsi, co spíše než penzion připomíná nemocniční zařízení) a rodina, jejíž členové ji více čí méně pravidelně přicházejí navštěvovat. A k tomu vztahy v rodině i v domově. Stárnoucí otec, zdárně nezdární synové, sestřičky, paní z vedlejší postele na pokoji… A hodně televize a banality. Vše skvěle odpozorované ze života a napsané a scénicky předvedené s takovou lehkostí a nadhledem, že se autorům daří o největších životních otázkách promlouvat s až drtivě černým humorem, jemuž lze jen stěží odolat, neboť se jaksi limitně blíží prostému konstatování pravdy. Smích, který snadno zabolí.

Do zpočátku jednoduché hříčky se postupem času začnou navíc vkrádat prvky lehké (a místy i těžší) absurdity, příběh dostane kriminální rozměr, a průběžně se v něm bude tvrdě narážet na palčivé otázky zdravotnictví, otupělých mezilidských a rodinných vztahů, okrádání seniorů, generačních sporů mezi rodiči a potomky, ale i obecnější problematiku slábnoucí lidské paměti a zrádnosti slov a jejich významů.

Zkrátka brilantně napsaná komedie, která nijak nemoralizuje, ale skvěle baví a přitom je – z nemalé části – o smrti a umírání. Ve své jednoduchosti divadelně působivá a půvabná. Jen ten název je nějak málo lákavý. Dokážu si totiž představit, že v některé z nadcházejících sezón se této dobré české komedie (kterých opravdu není na tuzemských jevištích příliš!) dočkají diváci některého z ryze komerčních divadel a budou se dobře bavit. Jen budou mít na vstupenkách trochu přízemně napsáno: „Jak (ne)zabít babičku snadno a rychle”!

PS. Aby bylo jasno: „Upokojenkyně” je titul skvělý, výstižný a nápaditý, ale…

Petr Christov

-S-

JEDNOHUBKY

Já ten V.A.D. miluju. Je to obdivuhodné. Děkuji.

Eva

Bylo to vtipné i pěkné zároveň. Nebylo to jen o tom, dělat si legraci ze stáří, ale i to pohladilo. Takže pěkné.

Roman

Nádherné. Naprostá spokojenost. Prezentace, výkony herců, všechno. Jsou to amatéři?

Jan

Úžasné, jak se dají optikou komedie popsat tragické lidské věci. Jsem nadšená, moc se mi to líbilo. Hana

Jsou to machři. Je to naprosto precizně napsaná hra. Je to sice eticky trochu na hraně, kdyby to viděl někdo v této situaci, taky by se smál? Říkám si, že asi taky tak dopadnu. Precizně napsaná hra, dobře sehrané, na kolektivu bylo vidět, že to vzali za své. Možná na tom pracovali kolektivně? Detaily jsou vymakané samy o sobě, v průběhu hry se k nim vracejí… Takhle to má Forman v nejlepších filmech, a to nechci přehánět. Dobře udělané, černý humor, prostě bezvadné.

Jiří

Mně se to líbilo strašně a moc se mě to dotklo, z osobních důvodů. Smekám před tím, jak precizně to bylo udělané. Jediný problém, který s tím mám, je, že jsem se trochu zamotala do děje. Zatím nevím, čím to je.

Katka