Kladné o kladně o Kladně

Pochvalně o Fe-érii na Hronově / Zpravodaj JH

Lidský had linoucí se od úpatí kopce vedoucího k hronovské Sokolovně dával tušit, že půjde o něco výjimečného. Už den předem jsem vyslechnul kdesi v publiku strategické domluvy diváků, v kolik je třeba si jít do té fronty stoupnout (a tím-to se omlouvám doslova všem, které jsem z pracovních důvodů sprostě předešel), aby se na toto jediné uvedení obnovené inscenace Fe-érie o Klad-né souboru V A. D. dostali. Před zhruba třinácti lety odpremiérovaný kus se vrátil do repertoáru kladenských mimo jiné i proto, že letos obdrželi festivalovou cenu za přínos amatérskému divadlu, a tak se dostal v jedin(ečn)ém uvedením i na letošní JH (stejně jako tehdy na 81. ročník). Informace o stáří kusu je spíše zajímavostí, protože představení působí nadmíru aktuálně, bylo precizně zahrané, a navzdory edukačnímu charakteru i neobyčejně zábavné. Bylo o ní již mnoho napsáno (k dohledání na stránkách divadla) a není třeba ji dopodrobna znovu rozebírat. Přidám tedy jen krátký osobní postřeh: nemám rád inscenační dvorečky, ale zvolená inscenační (střihová) metoda se ukázala jako natolik účinná, že se oba příběhy — ten o jedné dvojsměně na tamní huti a druhý o třísetleté průmyslové kladenské historii — v sebe tak zaumně protkaly, že téměř nebylo poznat švy ani střihy. Jediným otazníkem tak zůstává možný hlubší kritický náhled na některé dějinné události, které se na Kladensku odehrály. Ale to by bylo spíše na jinou inscenaci. Režisér Červený-Lupinec mi po skončení zaslal zprávu, že to prý „stálo za prd”. Tak to bych to chtěl tedy vidět, když se jim to daří.