Z hospody na jeviště

Další rozhovor s Janem Zdeňkovičem Červeným o Charmsovi / Zpravodaj Wintrova Rakovníka

V.A.D. je soubor, který se věnuje klasickému činohernímu divadlu, avšak jeho členy občas přepadne chuť vyzkoušet něco nového, neobvyklého. S tímto záměrem vznikla také skupina divadelníků propojených s V.A.D. , která si začala říkat Ruský kroužek a realizovat vlastní autorskou hru inspirovanou životem a dílem ruského spisovatele Daniela Charmse. O tomto autorovi a projektu, jenž se zkoušek po hospodách, se rozhovořil Jan Zdeňkovič Červený.

Udělali jste hru inspirovanou životem a dílem ruského spisovatele Daniela Charmse. Jak moc srdcový vztah máte k tomuto autorovi?

Nijak zvlášť. Já jsem ho četl v patnácti letech a vnímal ho vždycky jako klasiku jako všichni ostatní, ale můj vztah k němu prudce vzrostl po tom, co jsem si přečetl paměti jeho druhé ženy. Jedná se o dost zajímavou a poutavou knihu o době, v níž žili.

Vaším záměrem bylo tedy také vyobrazit zmíněnou dobu v Rusku?

Určitě.

A kniha od Mariny Maličové Můj manžel Daniel Dharma se stala základním kamenem při tvorbě inscenace?

Ano, pak to byla i chuť udělat Jelizavetu Bam, což je jeho největší dramatické dílo. Chtěli jsme udělat koláž několika děl od něj, jenže tím, jak jsme o něm začali zjišťovat informace, tak nám jeho život přišel natolik zajímavý, že se představení začalo dělat o něj než od něj.

Jak dlouho trvala příprava představení?

Asi rok.

Vaše hra je totiž prolínaná Charmsovými krátkými zinscenovanými díly. Jak dlouho vám trvalo, než jste ho nastudovali? Načetli jste ho kompletního?

Načetli jsme ho hodně. Kompletního určitě ne, ale Charmsovy pašije jsou náš výběr toho, co se nám líbilo a  co nám přišlo, že by šlo v našem konceptu udělat dobře.

Scénář jste psali všichni dohromady?

Scénář vznikl při hospodských setkáních, tudíž kolektivně.

A hra je tudíž situovaná do prostředí hospody……..

Většinou ji hrajeme v hospodě. Proto jsme se tady i dnes toto prostředí snažili nasimulovat, jelikož naše inscenace je na takovou stylovou úpravu dělaná. Kdyby byla pojatá jako klasické divadlo, tak nefunguje v blízkosti lidí vůči divákům.

Je pro vás hospodské prostředí pro divadlo bližší než klasický divadelní sál?

V.A.D. jede klasické činoherní divadlo a Charmsovy pašije jsou takový odpočinek od něj nebo alternativa k němu. Hospoda je příjemná v tom, že nemusíme řešit, kde se zkouší, za kolil…V Kladně nemáme tak na růžích ustláno jako třeba vy tady(smích). My za zkoušku například dáme patnáct set. Hospoda je krásné prostředí v tom že je jednoduché, stále dostupné a i co se týče prostředí zajímavé. Hosté,kteří jsou kolem – zkoušíme za normálního provozu – nám radí.

Prozraďte tedy, jak vaše zkouška probíhá. Řeknete si „Jdeme zkoušet, “vyrazíte do jakékoliv hospody a v ní pak hrajete divadlo?

Ano.

Jak se na vás ostatní v podnicích dívají? Jaké mají reakce?

Naše divadlo je takové, že není prostorově náročné. My tady nehrajeme divadlo v klasickém slova smyslu, ale všechno se spíš děje kolem stolu, což už není taková cizorodá věc. Naše představení  je i hodně o scénickém čtení. Pro lidi  v hospodě je to celkem šok, ale mě právě potěší, když je inscenace začne zajímat a pak nám různě radí. Je tedy fakt, že když je toho moc a někdo je ožralý, tak nám do hraní pořád mele kraviny, což žádoucí není (smích), ale v takové menší míře ano.

Setkáváte se spíš se studem nebo se lidé opravdu zapojují a spolupracují?

Chodíme zkoušet v takové dny jako v pondělí, kdy v hospodě není úplný naval. Nepatřičnost  nelze tolik přeceňovat. V podniku sedí třeba jeden stůl lidí.

Je pro hru přínosnější, když mate v podstatě pořád veřejné zkoušky a slyšíte tak stale názor nějaké další strany?

Abych byl upřímný, tak na část zkoušení jsme zalezli do bytů, ale většinou si do zkoušky kecat nenecháme. Těší nás však zájem.