Krvavý román v Rakovníku
Krvavý Román z pohledu Milana Schejbala / Zpravodaj Wintrova Rakovníka
Podkladem pro soutěžní inscenaci souboru V.A.D. na letošním Winterově Rakovníku se stal Krvavý román Josefa Váchala, jenž nese podtitul Studie kulturně a literárně-historická, poprvé vydaný v roce 1924.
Kniha je věnována žánru brakové literatury, oblíbené především v druhé polovině 19. století. Vyznačuje se jednoduchým dějem plným zvratů. Váchalův román obsahuje poměrně značné množství dějových linií, které se postupně propojují. Autor nicméně tento žánr výrazně ironizuje a ušetřeno nezůstává ani tzv. moderní umění, komunismus, ale ani on sám. Toto svébytné dílo získalo na velké popularitě především díky svému třetímu vydání v roce 1990 v nakladatelství Paseka (mimochodem tento název je odvozen od hlavní autobiografické postavy románu). Později jej proslavil I film Jaroslava Brabce či muzikál souboru Filigrán z Litomyšle, k němuž napsal libreto Ladislav Horáček (nakladatelství Paseka).
Kazimír Lupinec si pro svou jevištní adaptaci vybral několik dějových pásem zmíněného románu (např. Les, Barcelona, Pitevní ústav, Sanatorium aj.) a obohatil je o svůj autorský příběh televizní stanice TV Paseka, jejíž hlavní náplní jsou zprávy, ve kterých není nouze o krvavé události, jak jsme dennodenně svědky především v soukromých televizních stanicích. Inscenace ukázala, že to byl skvělý nápad, neboť sekvence z Váchalova románu byly využity ve struktuře inscenace jako aktuální televizní šoty, jejichž cílem byla vysoká divácká sledovanost, která zaručuje veliký zisk z reklamy. Pro tento zisk jsou šéfové zmíněné televizní stanice ochotni udělat cokoliv, což bylo nejúčinněji prezentováno v závěrečné scéně, kdy šéf milým hlasem pronáší k divákům apologetickou řeč o krvavém románu. Z reproduktorů zní Vídeňský valčík a stávající osazenstvo redakce je vyvražďováno v přímém přenosu. Byli jsme tak svědky současné aktuální a velmi apelativní divadelní satiry, která jakoby z českých jevišť vymizela a při které nám mnohým tuhl úsměv na rtech…
I samotná jevištní realizace nesla znaky výsostné divadlenosti, typické pro tento soubor – inteligentní humor, ironii, nadsázku, zkratku, znakovost, přičemž všichni zúčastnění v tom nejlepším slova smyslu sloužili inscenačnímu záměru. Skvělý divadelní zážitek.