Umřeme v pokoji

reakce na uvedení hry Upokojenkyně na JH / Zpravodaj Jiráskova Hronova

 (groteska o stárnutí a umírání)

Členy divadla V. A. D. Kladno dle jejich průvodního textu spojuje smysl pro humor a vnímání vkusu. Tato věta z festivalové brožury se mi opakovaně vybavovala při sledovaní jejich inscenace Upokojenkyně, inscenace, která asi pro mnohé diváky na hranici vkusu balancovala a prověřovala možnosti humoru jako prostředky k vyrovnání se s ne právě humornými životními okolnostmi. Ona avizovaná souhra souboru na mě z jeviště doléhala. A byla to právě angažovanost všech zúčastněných v tématu, který přispěla k tomu, že pro mě balancování na hranici vkusu dopadlo úspěšně. Podle divácké odezvy si dovoluji soudit, ze nás v hledišti snad byla většina.

Tenhle výsledek ale nebyl právě samozřejmý. Divadlo V. A. D. Kladno v inscenaci zpracovává téma stárnutí a s nim souvisejících nemocí i stále palčivějších společenských problémů. Dělat si z toho legraci může být pro mnohé téměř rouhačské. Zdá se mi ale, že v této inscenaci se podařilo dosáhnout spíše očistného a úlevného účinku humoru. Z textu Kazimíra Lupince jsem necítila výsměch, ale laskavost. A pokud někdy smích nekompromisně řízl, nebylo to jen do řad zestárlých upokojenkyň. Naopak – autor si střílí především z nás, kteří zatím ke starobnímu lůžku upoutáni nejsme.

Nejsme o nic méně směšní než naše zestárlá budoucnost.