Když se v Hronově povede neděle

článek o naší hře Upokojenkyně od Radmily Hrdinové / Deník Právo

Málokdy se podaří, aby všechna tři představení uvedená během jednoho dne na festivalu amatérského divadla Jiráskův Hronov měla tak vyrovnanou kvalitu a přinesla takový zážitek, jako tomu bylo druhý festivalový den. Snad se na tom podepsal i fakt, že byla neděle. Šlo o inscenace souborů, které na festivalu už v minulosti získaly vynikající pověst, takže každé jejich představení je spojeno s velkým očekáváním. Všechny tři potvrdily, že patří k současné špičce amatérského divadla. Divadelní soubor Jana Honsy z valašské Karolinky se na Jiráskově Hronově před deseti lety uvedl inscenací Františákovy hry Doma, napsanou souboru „na tělo”. Letos přivezl adaptaci románu Jarmily Glazarové Advent, pod jehož dramatizací je podepsán Martin Františák, ale se souborem ji nastudoval herec Gustav Řezníček. A to zcela v duchu karolinské poetiky, založené na prostém, obrazivém převyprávění příběhu, v němž se drsná životní realita mísí s humorem a poezií podporovanou lidovými písněmi i nářečím.

Přirozené herectví

Karolinští jsou ve svém herectví přirození, jejich uchopení postav má fortelnou přesvědčivost a zemitost. A způsob nakládání s hudbou i scénickými prvky (krásná významová práce s rudou stuhou i svícením!) dotváří působivý jevištní obraz. Jediná výtka směřuje k nejasnému závěru, kde po vstupní scénou akcentovaném motivu Metudova ztracení není pro diváky neznalé románu (a kdo už dnes čte — k vlastní škodě — Glazarovou?) jasné, jak postavy a příběh vlastně končí.

Zvláště těžké to měl po loňském triumfu své mafiánské opery Zmrazovač (I-1 Gelatore) soubor AdHoc, ale ani ten diváky nezklamal. Nabídl pásmo krátkých výstupů, básniček, přednášek, reklam a písniček S úsměvem nepilota, inspirované (i z názvu patrným) odkazem na tvorbu pánů Vodňanského a Skoumala, ale patrná je i stopa cimrmanovských seminářů a dalších vlivů. To vše ovšem v ryze osobitém, autorském přetavení, kde hlavní roli má skvostná práce s textem,

smysl pro absurditu, situační humor, zkratku, kalambúr, to vše ve svižném tempu, vtipné hudební ambaláži a radostné prezentaci všech zúčastněných. Jediné, čeho lze litovat, že akustika Sokolovny (bez použití mikrofonů) pohltila některé pointy. Ale jiné „hlášky” se už uchytily v hronovských ulicích. Například reklamní spot: „Last minute Pákistán. Nechte se unést. Dítě zdarma.”

Rozptýlili pochybnosti

Před představením Upokojenkyně se dostavily pochybnosti, zda groteska z prostředí domova pro seniory, kde dvě stařenky prožívají své nepříliš radostné poslední chvíle, může být vůbec vtipná. Kladenský soubor V.A.D. o tom ale přesvědčil. Nabídl skvěle vypointovaný text, který fakt umírání a smrti nikterak nesnižuje, ale bere jako životní realitu a přesně nastavené, nepřeexponované herecké výkony a dobře zahrané situace gradují postavy a příběh k lehce černé, absurdní, a zároveň dojemné grotesce, která ani na okamžik nepřešlápne hranici vkusu a podbízivosti. Jen ten závěrečný happy end byl trochu natahovaný. Tři představení přinesla tři sváteční nedělní zážitky. Všechna v hodnocení dostávají devadesát procent. Možná to byl vrchol letošního Jiráskova Hronova, nicméně festival potrvá do příští neděle.