Múzičnost rozléhající se prostorem

vyzdvihnutí hudební stránky představení Valerie a týden divů / Deník referendum

Valérie a týden divů sekce Latrína magica kladenského divadla V.A.D. je nejen vtipně předvedenou Nezvalovou surrealistickou horrorově-erotickou hříčkou, ale také poctou Janu Švankmajerovi. Scénografie je v podstatě loutkářská (nelze nevzpomenout na inscenace hradeckého Draku, vypravené Petrem Matáskem), bezvadně fungující a řemeslně perfektně vyrobená, tvoří ji dřevěná latrína se srdíčkem, jež se rozevře do ohraničeného prostoru dvorku s tajemnými zásuvkami a okénky. Na bílé dřevo se dobře promítá, hned máme kurník i tajemného škůdce, město se promítne na bílý velký slunečník, pomocí projekce se svlékne Valérie až na dno pánve – a tak dál. 

To by ovšem k úspěchu inscenace nestačilo. Projekční technika je jedna věc, ale my tu máme ještě živý fenomén, který k divadlu patří od počátku: hudbu. Všichni herci hrají temněkabaretní rock skupiny Dresden Dolls a samozřejmě zpívají songy zmíněné skupiny. Inscenace má nadhled i humor, což jsou znaky produkce tohoto souboru, ať hraje cokoliv, ale také výborné audiovizuální zázemí, které funguje výtvarně i technicky a rozšiřuje interpretaci Nezvalova iniciačního románku o další dimenzi surrealistické tvorby, rozvíjenou již zmíněným Janem Švankmajerem. A co víc – pociťujeme to jako rozvedení v Česku ustálené interpretační tradice. Je to činohra? Nebo divadlo poezie? Nebo kabaret? Není to jedno?