Jaký si to uděláš, takový to máš

pěkná konstruktivní kritika / Zpravodaj Wintrova Rakovníka

Jestli někdo zatím na Wintrově Rakovníku do důsledku dobře a kvalitně naplnil obsah písně, jejíž název zní JAKÝ SI TO UDĚLÁŠ, TAKOVÝ TO MÁŠ, pak to byli právě kladenští se svou — jak oni říkají — Hrou o šesti obrazech a pěti bratrech ze života italské mafie. Správně by snad měli psáti Hrou talijánskou, protože inscenací, jevištní podobou autorského textu, prokvétají dravé lazzi commedie dell’arte i v pravdě šílený svět Daria Fo. Tím se dostáváme k žánrovému zařazení, které není jednoznačné. Nejblíže mu je Černá konverzační komedie s ozvěnou revue a grotesky. A dále, a to je pozoruhodné, text i předloha jako by akceptovaly pokleslou zábavu TV seriálů, přičemž pokleslost u kladenských povýšila na výpovědní a především komunikační princip. Pozor! Nejde o zábavu pro zábavu, to ne, to ani náhodou! Jde o velmi svébytné a hodnotné uvažování divadlem o divadle a uvažování o světě přes divadlo. Nabídli nám významově vedené motivy postav, z nichž rostou vztahy, ze vztahů situace, a následně to nejdůležitější — téma. Kromě schopnosti vystavět postavu vnitřně mají kladenští schopnost ji dotáhnout vnějšími prostředky. Dokáží zjemňovat, tlustě podtrhnout, komentovat, zpředmětňovat vize, et cetera. Navíc umí vystavět a prodat GAG, což není až tak běžné. A ještě cosi pozoruhodného dokáží. Každý prostředek zavedený do hry není samoúčelný, vrací se metamorfován a povyšován. Prostě nic se neztratí, ale zužitkuje v jiných situacích. Ano, jsou zde ještě drobná škobrnutí, ale v představení, které jsme viděli, to byly jen pouhé pihy na kráse. Každopádně V. A. D. přesvědčil, že má smysl pro český jazyk a pro jazyk divadla, že s ním umí zacházet zrovna tak, jako umí zacházet s temporytmem a vypointováním situací. Použité prostředky se vrší a mají logickou a současně obraznou provázanost. Též prokazují velkou dávkou vkusu, neboť nikde nepřekročili death linii, což by v tomto žánru mohlo klidně nastat. Nakolik je co vědomé a co nevědomé, nakolik je co záměrné a co nezáměrné, není v této chvíli důležité. Důležité to bude až v okamžiku, kdy před diváky předstoupí s dalším opusem, a pak dalším, a dalším, etc. S klidným svědomím lze tedy říci, že jsme viděli zcela legitimní tuto perfecto fica buffalo, tedy buffonádu talijánskou, přičemž na stožáru divadelního clipperu vlála vlajka česká. Když se závěrem do českotalijánského amigo fajno rozezněla teutonská Óda na radost, chtělo se mi tiše si uvzlyknouti do kapesníčku, neboť bylo jasné, že nastal čas na fonetický i fyzický odchod v duchu lch must majn fim flauen paken!, řečeno s klasikem J. de C.