Divadlo V.A.D. se vrhlo na včely, přiveze Úl

rozhovor o hře Úl a o divadle / Zpravodaj Radotín

Kladenské divadlo V.A.D., které už dvacet let uvádí velmi povedené vlastní autorské komedie, je v Radotíně již divadelní stálicí, na kterou místní obecenstvo rádo chodí. V září přiveze svou úplně novou hru nejen o včelách, trubcích a včelařích „Úl” s podtitulem „Včelařské divadelní rondo”. A jak známe tento skvělý soubor (Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka, Válka s mloky, Upokojenkyně, Píseček a další), o chytrou zábavu nebude nouze.

O nové hře mluví v rozhovoru Jan Černý, principál a zakládající člen divadla V.A.D.

Jak jste přišli právě na včelařské téma? Je z vás někdo včelař nebo včelařka?

Já jsem včelař a jako zapisovatel na včelařských schůzích jsem s životem včelařského spolku poměrně detailně obeznámen. Prostředí mi přišlo hodno uměleckého ztvárnění.

Někde jsem četla, že při premiéře se prodávaly včelí produkty. Jednalo se o reklamní vtípek nebo to tak skutečně bylo?

Ano, jedná se mimo jiné o medy vyprodukované postavami ze hry a doplněné příslušnou etiketou. V Kladně jsme je prodávali, ale ještě nevíme, zda budeme produkty vozit i na zájezdy.

Jaké máte reakce na novou hru?

Vesměs pozitivní. Je to taková poklidná hra jako včelařství samotné. Pokud se to tedy nerojí. Diváci oceňuji i samotný vhled do tohoto zajímavého oboru. Ze snahy představit včelařství v plné šíři musíme ale hodně slevovat, aby inscenace nebyla dlouhá a měla spád.

Vloni jste slavili dvacetiny souboru a vcelku držíte stále stejnou členskou základnu, nechybí vám čas? Znám to ze svého divadla, spousta skvělých lidí prostě nestíhá to, co před deseti či patnácti lety.

Čas chybí. Máme za ta léta širší základnu, tak se víc prostřídáme. Tím se asi celkový objem divadla zvýšil. Přesto stále řešíme dilema, zda připravovat nové inscenace, nebo hrát ty staré, když už se nazkoušely. Důležité je oboje. Hráváme někdy i šestkrát za měsíc, častěji mimo Kladno. A když k tomu jsou ještě nějaké zkoušky, lze si představit, že při práci a dětech je to poměrně náročné.

Texty píšeš taky většinou ty? Komu je dáš přečíst jako prvnímu?

Ano, texty píšu já, vždy s ambicí, že tentokrát už to zvládnu sám. Ale nikdy mi to nevyjde. Ukazuje se jako rozumnější poradit se už s konceptem s ostatními. Kromě manželky Terezy mám v souboru osvědčené konzultanty, z nichž nejčastější je Vilém Říha. Když začínáme zkoušet, bývá scénář už v konzistentní podobě. Zkoušením se ale ještě došperkuje o věty nebo situace, které by člověka za stolem nenapadly. Nebo se naopak proškrtává a krátí, jak tomu bylo třeba u Úlu.

Hádáte se v souboru někdy?

Musím říci, že se většinou vzácně shodneme, a když ne, tak se mírumilovně dohodneme. Každý z nás už se párkrát se svým názorem zmýlil, takže svou pravdu prosazujeme relativně opatrně.

Máte můj obdiv…Pár divadel jsme u nás už zažili a je fakt, že z té vaší partičky sálá pohoda a vzájemný respekt. Až se mi chce říci, škoda že to takhle není v každém spolku, v rodině nebo v politice. A když jsme u té politiky, nelákalo by tě napsat nějakou komedii z toho našeho politického Kocourkova?

Když nad tím tak přemýšlím, uvědomuju si, že Úl takovou hrou vlastně je. Je v něm politika na spolkové úrovni, která se v mnohém od té vysoké ve svých principech ani tak neliší. Rozdíl je v tom, že špatná spolková politika nenadělá takovou škodu. Spolkům, a tedy i politice, bych se rád věnoval i v další hře. Pokud dotazem bazíruješ na tématu politiky celostátní, tak odpovídám, že do toho by se mi nechtělo. Tohle téma už pro mne postrádá kýžený komický aspekt.

To chápu. O prázdninách odjela část vašeho souboru za hranice s představením Valérie a týden divů, kterou jsem viděla předloni na Jiráskové Hronovu. Kam vlastně zamířila? A jak vůbec převážíte tu krásnou scénu?

Jedná se o Světový festival amatérského divadla v kanadském Saint John. Festival se koná jednou za dva roky, střídavě v Monaku a vybrané hostitelské zemi. Na festival bylo vybráno 11 z 54 inscenací, které nominovaly, různé země. Přípravy byly organizačně náročné. Odletěli jsme ve druhé půli srpna, scénu jsme ale museli už v červenci poslat lodí. O zážitky se můžeme podělit třeba po zářijovém představení Úlu v Koruně.

Držím palce a těšíme se na vás ve čtvrtek 26. září od 19.30 v Koruně. 

Dana Radová