Kdyby jen latrina! Ona to kongenialita!

recenze hry Valerie a týden divů / Zpravodaj Divadelní piknik Volyně

Proslulý či přímo legendární divadelní soubor V.A.D. Kladno, který se dlouhodobě vyznačuje originálním přístupem k divadlu, objevnou divadelní estetikou a hledáním nových forem, tentokrát sáhnul po předloze ještě proslulejší a legendárnější, když své inscenační postupy — ve své souborové mutaci Latrina Magika – propojil s jedním z nejvýznamnějších děl českého surrealismu, a sice s Valerií a týdnem divů Vítězslava Nezvala. A nutno ihned na úvod podotknout, že se bez nadsázky jedná o spojení přímo kongeniální! Neboť spletité obrazy plné překvapivých zvratů, které Nezval dokonale popisuje slovy a útočí jimi na otevření naší snové představivosti, soubor adekvátně k předloze adaptuje na jeviště vynalézavými scénickými prostředky. Vzniká tak surrealismus scénický/scénicko-básnický — a je jen na každém divákovi, do jaké míry se dokáže na jeho vině temně i rozverně poetických obrazů zhoupnout, nakolik se nechá ke společné krasojízdě svést a na turbulentním tobogánu dívčího dospívání, revolty a magičnosti během vymezeného týdne svézt.

Hned v úvodu inscenace nám soubor odkryje klíčové inscenační prostředky — živou kapelu a projekci (videomapping), živý herecký projev a ústřední scénografický objekt — rozložitelnou latrinu. Na ní se nejprve zobrazí nápis Dark Cabaret Horror peep show, do které nás Valérie za doprovodu kapely pozve — vejde do latríny. Latrína je zde jednak skvělým ekvivalentem Nezvalova kurníku z předlohy (s následnou hereckou “slepičí” stylizací, doplněnou později dalšími detaily s vejci, projekcemi slepice apod., což vrcholí velkým hudebním číslem Slepičí mor, který je nejen songem efektním, ale také dějotvorným) a jednak přesmyčkou slavného českého divadelního vynálezu Alfréda Radoka a jeho spolupracovníků Laterna Magika, který byl (a dosud je) postaven na specifickém propojení projekcí a živého herce. Obdivovaná “Laterna” promítaná na latrínu je pak kouzelným surreálným spojením hravě určujícím žánr inscenace. Inscenátoři dokáží s tímto prvkem pracovat technicky velmi přesně — a herci jakoby snadno a hbitě, když se do projekcí ponořují nebo z nich vystupují, dosahují symbiózy hercova těla, scénického vyprávění a technicky vytvořeného obrazu, tedy cíle zmiňované Laterny Magiky. Nutno podotknout, že výtvarné ztvárnění daných projekcí je na vysoké estetické úrovni a spojuje ornament, kresbu, staré kresby hodící se ke starým pověstem s fotografiemi architektury, přitom působí konzistentně, tak jako celá inscenace.

Vše se na jevišti odehrává svěže a autorsky, se vší vážností a pokorou, bez naschválů. Nezval zde neslouží jen jako základ ke svévolné vizionářské výzvě. Inscenátorům se podařilo z jeho prozaického díla vybrat skutečně ty hlavní body v příběhu, nic zásadního na jevišti, myslím, nechybí. Je to vzácná událost, když se podaří převyprávět příběh díla včetně vyvolání jeho ducha a ve shodě s jeho poetikou a v intencích autora dokonce vzniká na jevišti svébytný imaginární svět. Svět, kde vše má své místo a svoji přesnost, kde jednotlivé složky jsou si rovnocenné a nemohou se obejít jedna bez druhé, kde jedna podporuje druhou a násobí svůj účin i formuluje záměry do dostatečné srozumitelnosti — a především svět, kde vzniká chuť ke sdílení a následný zážitek. Zůstává pak po představení v okolí příjemno, neboť došlo k realizaci záměru, k pochopení, a tedy k harmonii hlediště a jeviště, k čemuž po celou dobu hodinového představení spěla ona harmonie inscenačních složek. Bylo by tedy již jen kontraproduktivní vyjmenovávat jednotlivé detailní momenty inscenace — to by zpět do textové roviny svedl jistě jen Vítězslav Nezval. Důležitý je zážitek a prožitek. A ten nastal.

Zdeněk Janál

 

JEDNOHUBKY

Spoustu věcí jsme nepochopily, asi v tom neumíme najít pointu. Herecké výkony byly dobré, ale celek jsme nepochopily. Nejsme na tohle nějak zařízené.

Jana a Jana, Volyně

Vše dávalo smysl, bylo to poetické, zábavné, vtipné. Divadelní nápad stíhal divadelní nápad. Oslava hravosti. V.A.D. mě vždy dokážou překvapit. Jsem nadšený a vylepšilo mi to na závěr dnešní zážitky z hlediště.

Martin, Praha

Bylo to krásné. Intenzivní a působivé. Bylo to výborně udělané, přitom to nebylo kvůli efektu, ale mělo to smysl, pasovalo to do sebe. Navíc bez chyb, co se týká projekcí, kdy se kolikrát může stát, že něco nesedí. Do toho skvělá hudba, což je vždy pozitivní. Eliška a Pavel, Praha a Čkyně

Obrazově to bylo efektní, ale bohužel jsem to asi nepochopila. Ne každý obraz mi něco říkal a dával mi smysl.

Eva, Volyně

Bylo to moc pěkné, bavily mě nápady a bylo jich tam spousta. Práce se scénou byla skvělá, scé-nografie nápaditá a myslím si, že potenciál zplna využili. Potěšilo mě využití hudby, kterou znám a mám ráda. Bylo v tom však něco krásného co drtí, odvaha a radost z života a smrti.

Jitka, Praha