Sdělovat nesdělitelné a spojovat nespojitelné

rozhovor s režisérem a autorem hry Valérie a týden divů Kazimírem Lupincem / Zpravodaj Divadelní piknik Volyně

 

Čím vás oslovil Nezvalův román Valérie a týden divů? Proč jste se pustili do 70 let staré předlohy?

Vyplývá to trošku z toho, co jsme dělali předtím. Hodně činoherní inscenaci Upokojenkyně a ještě před ní Charmsovy pašije, kde jsme si ozkoušeli promítání. A do toho mi kamarádka půjčila knížku a když jsem si ji četl, rovnou my naskakovaly divadelní obrazy. Valérie mi přišla jako výsostně divadelní látka. Propojilo se to s tím, o čem jsem si myslel, že bychom mohli umět, a zároveň čím bychom si rádi odpočinuli od činohry. Něčím poetičtějším, výtvarnějším.

A hned vás napadl i žánr dark cabaretu?

Hodně mě na tom bavilo spojit jen zdánlivě nespojitelné. Cosi dark cabaretového v předloze ale je. Navazuje to na sebe. Gotický román, jak se někdy žánr Valérie označuje, a dark cabaret k sobě mají blízko.

Dark cabaret se inspiruje i německým kabaretem dvacátých let. I vy jste tady hledali?

Naší inspirací byly spíše anglicky zpívající kapely, věnující se tomuto žánru. Když se zadá do vyhledávání dark cabaret, dá se jich dost nalézt.

Angličtina v hudbě a poetická Nezvalova čeština společně na jevišti mě hodně zaujala.

Mně právě přišel kontrast angličtiny k zdánlivě nedotknutelné české látce hodně zajímavý. Navíc písničky, které jsme si dali, s tématem rezonují. Když se podaří spojit něco takhle vzdáleného a má to vůči sobě něco, co funguje, mám z toho vždycky radost. To je princip poezie, že se sděluje nesdělitelné a spojuje nespojitelné.

I ty cizojazyčné skladby jsou vaším dílem?

Ne, ne. Jsou to skladby skupiny Dresden Dolls a zpěvačky Dillon. Snad je to v programu dobře napsáno.

Víte, pro někoho, kdo tuhle hudbu nezná, by klidně mohla skupina Dresden Dolls být vaše mystifikace.

To je vlastně pravda. Ale dá se to na internetu ověřit. Tak aspoň píseň Slepičí mor je výsostně naše.

Píšete vždy texty rovnou jako obrazy či inscenaci, jako v případě Valérie? Nebo někdy vznikne text a až na jevišti jeho scénická podoba?

Byl jsem několikrát požádán, abych napsal divadelní text. Ale to vůbec neumím. Když něco vymýšlím, tak mi rovnou naskakují obrazy, scénické provedení, scénografie. Text sám o sobě mi nic neříká, zajímá mě divadelní provedení.

Vaši předchozí hru Upokojenkyně hraje současně několik divadel. Těší vás zájem amatérských kolegů o vaši práci?

Těší mě to, ale vždycky je to pro mě náročné. Neumím se odpojit od svého divadelního provedení a obrazů  a když na to koukám, tak mě tam jiné věci ruší. Ale s tím se musí člověk smířit.

Martin Rumler