Loupežník Nikola Šuhaj míří do Koruny

Rozhovor před uvedením Nikoločavy v Radotíně / Noviny Prahy 16 / číslo 1/2023

Nejen v Radotíně oblíbený divadelní soubor VAD představí v lednu v Koruně své nové představení Nikoločava. Název napovídá, že se pokouší spojit příběh proslulého zbojníka s osudem jeho města. Jak nová hra vznikala, přibližuje vedoucí kladenského souboru Jan Červený.

Divák půjde na vaši novinku vyzbrojený představou o zbojníkovi Nikola Šuhajovi a patrně také o slavném zpracování Olbrachtova románu v podání Divadla na provázku Balada pro banditu. Míří vaše zpracování těmito směry?

Míří a nemíří. Jedná se o naší vlastní dramatizaci Olbrachtovy knížky,které jsme přidali nadtéma. Tím je Koločava a její příběh a také „příběh příběhu“. Naše inscenace je příběh Nikoly ale současně i meditování nad během času, nad životem v horách, nad tím, jak se mění svět.

Zpívá se v něm jako v brněnském představení podle Milana Uhdeho?

Známé písničky z Balady pro banditu se v představení mihnou a spíš se jen citují. Zpíváme ale některé ukrajinské lidovky.

Slibovali jste definitivní divadelní vypořádání se s nikološuhajským mýtem. Našli jste k němu nějaké nové informace?
Myslím, že nových informací už moc objeveno nebude a ani být nemůže. Vlny skutečného bádání s možností vyzpovídat přímé i nepřímé svědky událostí už minuly. Událostmi nemyslím jen řádění zbojníka, ale třeba zajímavou kapitolu objevování Zakarpatí Ivanem Olbrachtem a dalšími Čechy. Slovo „definitivní“ je v tomto podtitulu samozřejmě nadsázka. Míří ke skutečnosti, že jsme si do našeho zpracování dovolili zahrnout i zpracování předešlá, tedy různé filmy, pořady a tak.

Nikoločava se odehrává na Zakarpatské Ukrajině. Covid vám nejdříve znemožnil plánované cesty do Koločavy, pak následovala ruská invaze na Ukrajinu. Jak se to projevilo na hře samotné?

V Koločavě jsem byl v roce 2019, podruhé po víc než dvaceti letech. Natočil jsem tam pár videí na mobil a pak se rozhodl udělat dramatizaci Nikoly Šuhaje a tyto záběry a vůbec současnou Koločavu do ní zapracovat. Původně jsem se tam chtěl na podzim se souborem vrátit, ale jak říkáte, přišla omezení spojená s pandémií. Že jsme do Koločavy už znovu nemohli mě velmi mrzelo. Pomohlo to ale paradoxně vyřešit velké dilema, a to, zda se tam znovu snažit o kvalitní videa skvěle zapadající do
hry, anebo si vystačit s tím, co jsem přivezl já. Výhodou první varianty by byl určitě skvělý výlet a spousta dalších podnětů, nevýhodou nutnost mravenčí a perfekcionistické práce, kterou by nové možnosti asi přinesly. Bylo by to pak něco mezi filmem a divadlem. Takto jsme si museli vystačit s tím, co bylo a nutilo nás to možná být kreativnější.

Vy jste si Koločavu prohlédnout stihl. Jak se vám na Ukrajině líbilo?

Koločavu jsme navštívili v rámci cesty do hor. Hory nezklamaly, ale co se sídel týče, byl jsem trochu v šoku z toho nepořádku. Dá určitou práci pochopit to jako společenskou situaci, kdy pořádek v přírodě v chudé zemi prostě není udržitelný, když nefungují dobře příslušné služby. Cesty do hor na východ v sobě ale mají velkou romantiku. Tamní příroda na mě působí jako nějaký ztracený ráj.

Na Wikipedii se lze dočíst, že v tomto městečku sídlilo v éře Sovětské svazu muzeum ateismu umístěné v kostele! Neptal jste se na něj?

Ne a přiznám se, že jsem tuto zajímavost ani nevěděl. Koločava mne zajímala jen ve vztahu k nikološuhajskému tématu a v obou případech, kdy jsem tam byl, jsem neměl čas jí prozkoumat i z jiných pohledů. Vím, že je tam skanzen, cosi jako železniční muzeum a další zajímavosti.

Položil jste sám sobě při práci na hře otázku, proč nějakéhoslavného zbojníka nemají i Češi?Slováci se chlubí Jánošíkem, Ukrajinu proslavil Nikola Šuhaj, ale v Česku se žádný Robin Hood neproslavil.

Nepoložil, ale když si ji položím teď, docházím k závěru, že jsou Češi možná přeci jen takoví spíš Švejkové než vášniví bojovníci. Navíc zbojníci se rodili, alespoň dle Olbrachta, z opravdové bídy a tady myslím nikdy taková bída jako na Ukrajině nebyla.

V Radotíně dnes žije spousta ukrajinských uprchlíků, především žen a dětí. Myslíte, že je Nikoločava může oslovit?

Jaké by to vyvolalo pocity by mne zajímalo. Inscenace byla vymyšlena před válkou, a ačkoliv je to má být nějaká historická retrospektiva, už jsme tam válku zpětně zapracovávat nechtěli. Divákovi přijde v zobrazených souvislostech mocenského přetahování a bídy bohužel na mysl sama.