Na schůzích včelařů dělám zapisovatele

rozhovor s jedincem nadregionálního významu / Zpravodaj Divadelní piknik Volyně

První otázka přímo na tělo. Pro zpravodaj Radotín jsi hlásal, že chcete jezdit na zájezdy s medem na prodej. Můžu si tedy jeden koupit?

My jsme opravdu chtěli vozit med, ci­dery. Ale prostě jsme vyměkli, nebudu se vykrucovat. V zájmu divadla jsme rezignovali na med. Ale beru to jako výzvu, že bychom s tím měli něco dělat. A to jsme měli medy přímo s etiketami lidí, kteří jsou v příběhu. Rousek tam měl QR kód, Květuška bábovku, bylo to k tématu.

Ten bych si opravdu koupil. Protože, jak je známo, jsi opravdu aktivní včelař. A stejně tak opravdu na schůze včelařů chodíš. Jak moc scénář vychází z reality?

Na schůzích dělám zapisovatele a vymyslel jsem si nový literární žánr zápisu. Mám ambici dělat zápisy tak, aby se daly číst. Ale je to chůze po ten­kém ledě. Do zápisu se většinou píšou takové ty neškodné suché informace. Já ale chtěl, aby mě to bavilo, aby to třeba i někdo četl, tak jsem se rozhodl, že budu zkoušet zapisovat různé infor­mace, co se stalo, jak kdo koukal… A to je opravdu tenký led, protože se to někomu nemusí líbit. A ano, dělám si z toho tak trochu legraci. A dělal bych si víc, kdybych věděl, že to jiným nebude vadit.

Můžu se k tvým zápisům na inter­netu dostat?

Můžeš, ale zajímavější je, že jsme teď vydali takový výbor ze zápisů. Je to takový zvláštní humor. Možná to ani není humor. Vybrali jsme různé zajímavosti, aby se vidělo, co všechno se na schůzích řeší. Ale je třeba to brát s odstupem, protože samotné schůze jsou spíš nudné a věcné. A jen občas se stane jedna, dvě vtipnosti či zajíma­vosti, které já ihned dávám do zápisu. Scénář inscenace je tak snůškou všech těchto motivů a zápletek, které se staly.

Tedy to opravdu vychází z reality?

Ano. Např. se opravdu berou dotace na zazimování včelstva. A u jednoho včelaře se zrovna řešilo, že asi u něj ta včelstva živoří. A mně stačilo to jen trochu posunout a vzniklo z toho v inscenaci včelaření s prázdnými úly.

Při sledování představení mě hlavou prolétla myšlenka na Havelkovo SVJ. Nechali jste se inspirovat?

Ne, náš scénář vznikal paralelně. Text SVJ je pravděpodobně starší, ale já ho neznal. Neinspirovali jsme se.

Jak rezonuje zbytek souboru s in­scenací ze specifického prostředí včel a medu?

Já hrami úplně nehýřím, nejde to tak rychle. Ale tvorba inscenace je samozřejmě vždy týmová práce. V tomto případě jsem již od půlky
konzultoval scénář s některými členy, se kterými jsme si dali pár schůzek v hospodě. Takže se s tím sžili poměrně plynule.

Každý člen soubor má excelentně nalezený svůj typ herecké postavy. Jakým procesem k tomu došlo?

Výhoda autorského divadla je, že můžeš psát scénář lidem na tělo. A to my hojně aplikujeme. A tudíž s tím ty postavy rovnou vznikají.

Během přestaveb hraje různorodá hudba. Byla tvořena přímo pro potřeby inscenace?

Jde vlastně o slavnou skladbu Let čmeláka. A my ji našli v různých variacích a úpravách a používáme je tak, že tvoří či doplňují náladu situací. Ale musím říct, že s přestavbami tak trochu bojujeme, protože jsme si před tímto představením kompletně předělali scénu. Dosud jsme vše měli skládací. Aby to šlo rychleji, úly jsme smontovali. Ale neměli jsme příliš mnoho času si to nacvičit. Tak je v tom stále chaos.

Ten by ale včelímu rojení mohl i slušet, ne?

Jednou dvakrát jo, ale asi ne dvanáctkrát.

Už tvé včely někdy měly mor?

Neměly. To je ale opravdu tragédie, velmi nepříjemná věc. Postihne to jednoho ze sta a je to opravdu průšvih, při němž trpí celé jeho okolí v okruhu 10 km. Jsou s tím spojené různé karantény a omezení. Jsem rád [klepe na dřevo], že mě se to dosud nedotklo.