O hotelu Infercontinental

chvála poetiky divadla / Wintrův Rakovník 2003

Večerní představení Divadla V.A.D. Kladno bylo spojeno s velkým očekáváním. Není divu, neboť jejich nejslavnější inscenace Rozpaky zubaře Svatopluka právem zazářila na vrcholných celostátních amatérských přehlídkách. A nutno hned konstatovat, že kladenští opět nezklamali. Strukturou je přitom hra „Hotel Infercontinental” autora značky Lupinec & Co. od „Zubaře” zcela odlišná, neboť je složená ze tří krátkých skečů a jedné delší sekvence a společným jmenovatelem všech částí je absurdní střet lidského světa s nadpřirozenými bytostmi. Tento střet je pak nahlížen – jak jinak u tohoto souboru -svébytným humorem a vyvolává nepřeberné množství gagů, paradoxů a nečekaných spojení. Jevištní realizace pině využívá možností textu a navíc počítá i s autorským vkladem samotných herců. Byli jsme tak svědky řady neotřelých a nápaditých situací, jejichž síla byla umocněna ve většině případů čistotou a jednoduchosti zvolených výrazových prostředků. Důležitou součástí takto strukturované inscenace jsou poenty, a to jak jednotlivých gagů (ty se dařily takřka beze zbytku), tak zejména uzavřených celků. Zde se nám jevila nejzdařenější a nejpůsobivější poenta v části „Polednice”, kde onen „Black – out” byl opravdu nečekaný, naopak u „Vodníka” nebyl – díky tomu, že se odehrával mimo scénu – tak jednoznačný a svým způsobem šokující, a v části „Upír” byl rozmělněn zbytečným vysvětlováním. Nejsložitějším partem je přirozeně samotný „Hotel Infercontinental”, kde je potřeba většího úsilí udržet diváka „při věci” a v napětí na nepoměrně větším jevištním celku. Je ke cti souboru, že se mu to v zásadě daří. Jen na několika místech (zvláště popisně vysvětlujících) se zvolené tempo a gejzír nápadů zastaví nebo se – dle našeho názoru zbytečně – začnou akcentovat motivy do té doby upozaděné (ohrožení pekla jako takového apod.). 
Je evidentní, že inscenace kladenského Divadla V.A.D. se neustále za pochodu vyvíjí. I to je obrovská devíza souboru, který evidentně ví, ‘co a jak chce, a který směřuje mílovými kroky k vybudování neopakovatelné a jedinečné divadelní poetiky, jež by ho mohla zařadit mezi špičkové amatérské soubory tohoto typu v celé České republice. Upřímně mu přeji na této cestě mnoho invence, štěstí a pokory.