Pravidelné zprávy z Divadla V.A.D.

rozhovor s Kazimírem o V.A.D. v roce 2002 / Forbína nebo Kamelot

Od tohoto čísla budeme čtenáře pravidelně seznamovat s aktuálními aktivitami spolku V.A.D. Pro ty, kdo divadlo neznají, jsme přichystali tento exkluzivní rozhovor s hercem a autorem Kazimírem Lupincem.

Co je cílem vašeho divadla a pro koho hrajete?

Naším hlavním cílem je pobavit diváky a sebe. Snažíme se to ale dělat způsobem, který by nebyl laciný ani samoúčelný. Chceme, aby i takový divák, který hledá v inscenaci něco hlubšího, něco co vystihuje obecnou zkušenost, odcházel spokojený. Naše hry se dají přibližně definovat jako situační komedie, vždycky trochu absurdní a vždycky trochu víc černé. Jsou určeny nejširšímu okruhu diváků, což lze prohlásit po poslední zatěžkávací zkoušce, kterou bylo naše interaktivní představení „Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka” v domově důchodců v Libochovicích. Báli jsme se, že nás po prvním dějství obecenstvo utluče holemi, ale bylo to skvělé. Ani zubařské práce tam moc nebylo, jen jednou jsme plombovali protézu. (smích) Nerad bych ale potencionální diváky odradil, a tak připomínám, že jsme všichni prošli víkendovým stomatologickým kursem.

Existujete čtyři roky. Změnilo se za tu dobu něco?

(nostalgický povzdech) Určitě. Na začátku nám méně záleželo na výsledku, neměli jsme co ztratit. Díky tomu jsme hodně improvizovali a blbnuli. K práci jsme měli horší podmínky – v garáži, kde jsme zkoušeli bylo kromě nás občas zaparkované i auto, v sále hospody zas teplota pod bodem mrazu. Divadlo jsme museli v těchto nedivadelních prostředích vytvořit. Z tohoto období je naše první hra Sága Rodu Rassini, která pojednává o životě a smrti italské mafie. Ta vznikla právě díky jisté hravosti, když jme improvizovali grotesky na dixielendovou hudbu. Zlomové byly „Rozpaky” v tom smyslu, že jsme s nimi byli úspěšní, což nás zavázalo k zodpovědnějšímu stylu práce. Dnes už jenom nejodvážnější nás přijdou pozdě na zkoušku. Když zkoušíme, nebereme každý nápad, všechno je promyšlenější, což nás na druhou stranu samozřejmě svazuje. Z tohoto posledního období je naše hra Hotel Intercontinental, která se od předchozích dvou her znatelně liší. Jednak trochu humorem a především tím, že nutíme diváka trochu přemýšlet, být pozornější a spojit si určité věci dohromady. Často na to ale diváci nejsou připravení. Díky magistrátu zkoušíme v divadle Lampion. Také je jiné to, že na amatérské poměry hrajeme často, vesměs mimo Kladno.

Máte tři autorské hry. Chcete sázet na vlastní tvorbu i v budoucnu?

Hrám věnujeme velkou pozornost a to že jsou zatím vlastní, necítím jako závazek. Výhoda autorského divadla je v tom, že je hra ušitá přímo na konkrétní soubor, jak na jednotlivé herecké typy, tak na styl humoru a hlavně na možnosti souboru. I s klasickou předlohou může a mělo by být nakládáno tvůrčím způsobem. Volba textu a jeho dramaturgické uchopení je něco, na čem stojí i padá amatérská i profesionální divadla. Ve spoustě představení nehrají sice skvělí herci, ale mají nějaký náboj, vtip, nebo smysl a naopak se stane, že na představení, které hrají dobří herci je utrpení dočkat se přestávky. Přestávka je přežitek, ale k odchodu se někdy hodí. Čtvrtou premiéru chystáme na příští rok. Bude se jednat existenciální hru z prostředí kosmické lodi. (nebo tak nějak) (smích)

Tak to už se těšíme. Můžete ještě představit projekt, který chystáte od září?

Jistě. Jedná se o zvaní zajímavých amatérských inscenací. Projekt umožnila Kulturní komise při Radě města Kladna přidělením grantu, který pokryje většinu finančních výloh. Za to jí patří náš dík. Myšlenka vznikla na přehlídkách, kde jsme často měli chuť podělit se o některý divadelní zážitek s našimi kladenskými diváky. Divadla budou zvána v intervalu jednou za dva měsíce, jednou za dva měsíce budemé vystupovat my, takže diváci budou mít každou poslední sobotu v měsíci možnost shlédnout nějaké amatérské představení. V září tu bude hra od D. Charmse, v listopadu stínová pohádka a v lednu slavní Nejhodnější medvídci z Hradce Králové. Chceme představit současné amatérské divadlo v co největší šířce (a kvalitě samozřejmě). Doufám, že se tyto soboty ujmou.

Také doufám a děkuji za rozhovor.
– Kazimír Lupinec –