Většinou se známe z gymnázia

10.11.2020

......říká člen divadla
KLADNO - S obrovským zájmem se setkávají představení nedávno vzniklého amatérského divadelního souboru V.A.D. (velmi amatérské di-vadlo), kterému se daří zaplnit hlediště do posledního místečka a ještě diváci stojí. Jedná se o partu mladých, tvůrčích jedinců, kteří se každý po svém autorsky na hrách podílejí. První hra Sága Rodu Rassini nasadila laťku dost vysoko, letošní premiéra Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka loňskou laťku zvedla ještě výše. Soubor V.A.D. svojí úrovní zčeřil dlouho klidné hladiny amatérského divadla v Kladně. Hra Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka vznikla na motivy povídky Honzy Červeného, do scénáře ji upravil spolu s Pavlou Žvachtovou. Honza studuje pátým rokem na vysoké škole obor architektura. Přestože je velmi vytížený, našel si čas si s námi chvíli povídat.

Měli jste na sebe zřejmě štěstí, jak soubor vznikl? Asi před dvěma roky jsme dostali chuť dělat něco společně. Známe se většinou z gymnázia a stále si máme co říci. Nebavilo nás třeba jen tak sedět a povídat si v hospodě. Začali jsme zkoušet Havlovu Asanaci a zároveň parta dívek kolem Terezy Hruškové udělala pohádku Kopretinka, vystupovaly s ní v nemocnici. Asanaci jsme nastudovali asi do poloviny. Všichni nebyli stejně nadšení, takže jsme ji nedodělali.

Kdo je autorem Ságy rodu Rassini? Základ jsem napsal já a posléze jsem nevěděl, jak dál. Dodělali jsme ji spolu s ostatními, hodně mi pomohl Honza Karas, Pavla Žvachtová a Tereza Hrušková. Nápady měli i ostatní. Režírovali jsme se sa-mi.

Radil vám někdo zkušený? Ne. Všechno jsme si dělali sami, kontrolovali se navzájem.

Budete hrát mimo Kladno?
Zatím jsem dávali Ságu v Dividýlku ve Slaném a líbila se. Bylo nám řečeno, že jsme si napoprvé nasadili laťku dost vysoko. Ságu i Rozpaky by-chom chtěli hrát ještě v červnu v Kladně. Potom budeme vystupovat po prázdninách, bude to více zažité. Navíc se hry neustále vyvíjejí.

Byli jste hodně překvapeni úspěchem? Byli jsme potěšeni, a spíš jsme to brali jako satisfakci, stálo nás to dost úsilí. Nejdříve jsme zkoušeli ve Spideru, potom v klubu 19 a nyní v Divadelním klubu. S pronájemci bratry Volfy máme dohodu, že jsme jim dali podíl z toho, co jsme vydělali na vstupném, to je ale nouzové řešení.

Jak by se vám se podle vašeho názoru dalo pomoci? Podali jsem žádost kulturní komisi města, aby nám přispěla částkou na nájem a na provoz souboru. Chtěli bychom v Divadelním klubu mít scénu i místo ke zkoušení, stejně jako má Labyrint.

Máte v plánu další hru? Rádi bychom udělali muzikál. Máme v souboru lidi, kteří studují hudbu, Honzu Karase a Terezu Hruškovou.

Ochotníci mohou být lepší než někteří profesionálové

7.11.2020

Dokázal to DVACÁTÝ PÁTÝ ROČNÍK WINTROVA RAKOVNÍKA
RAKOVNÍK. Čtvrt století konání Wintrových divadelních her, tak se totiž rakovnický festival Wintrův Rakovník na počátku jmenoval, dokázalo, že amatérské divadlo má ve středočeském regionu nezastupitelnou úlohu. Je to sakra otřepaná fráze, ale smiřme se s tím, že i otřepané fráze mají čas od času pravdu. Amatérské divadlo si může na rozdíl od divadel profesionálních dovolit experimentovat.lto se mimo jiné na letošních „Wintrovkách" ukázalo. Amatérští divadelníci jsou dostupnější pro všechny společenské vrstvy, protože jsou podstatně levnější než výkony jejich profesionálních kolegů. A přitom ne vždy jsou na prknech, která znamenají svět, těmi horšími.
Wintrův Rakovník přivítal na svém jubilejním ročníku devět ochotnických divadelních souborů. Ani jeden z nich nepůsobil amatérsky v špatném slova smyslu. Objevily se naopak výkony, nad kterými nelze vyjádřit jiný pocit než nadšení. Palmu vítězství si nakonec odnesla Velmi amatérské divadlo z Kladna se hrou Kazimíra Lupince a Sonyi Štemberové Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka.

KAZIMÍR LUPINEC A SONYA ŠTEMBEROVÁ PRO RAPORT

Kladenské divadlo vůbec stojí za povšimnutí. Všichni jeho členové používají pseudonymy. A to zcela důsledně a beze zbytku. Osloví-li se v běžném hovoru pravými jmény, ihned se omlouvají. Proto ani my nebudeme prozrazovat jejich pravá jména a nabídneme vám rozhovor, který jsme pořídili ihned po představení Rozpaků... s oběma tvůrci scénáře. Kazimír Lupinec se navíc podstatnou měrou podílel na režii představení a sám neuvěřitelným způsobem zahrál zubaře Svatopluka. Dlužno podotknout, že V. A. D. Kladno vystoupilo na Wintrově Rakovníku již podruhé. Loni se mu odtud podařilo opět s autorskou hrou Sága rodu Rassini prorazit na národní přehlídku Šrámkův Písek.

Ještě jsem od vás neviděl žádné jiné divadlo než autorské. Netoužili jste někdy zpracovat nějakého klasického autora? Kazimír: Když jsou nápady, tak proč? Sonya: Spíš se potýkáme s tím, že máme víc nápadů, než jsme schopní si potom nějakým způsobem utřídit. Všeho moc škodí. Kazimír: Učíme se neustále loučit se s nápady, kteřých je skutečně přehršel. Nejsou bohužel vždycky úplně dobré.

Kolikátý nápad tedy vždycky použijete? Kazimír: Většinou ten první. (smích oba) 

Jakým způsobem píšete? Kazimír: Záleží na tom. Hra Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka vznikla jinak než předešlé, kterým jsem dal základ já. Ty byly dotvořeny kolegy. Ke Svatoplukovi dala podnět Sonya. Sonya: Není to tak úpině pravda. Hra vznikla na základě povídky, kterou Kazimír napsal ještě na gymnáziu. Potom nás společně napadlo, že by se z toho dala udělat hra. Kazimír: Musím říci, že to napadlo Sonyu. Prvních sto kilometrů cesty na Fatru jsem nechtěl věřit, že by bylo možné z toho divadlo udělat. Sonya mě přesvědčila, že to půjde. Teprve později jsme do hry vložili princip Svatoplukova rozhodování. Dá se říci, že jsme psali společně (Sonya se usmířeně podívá na Kazimíra).

Jak dlouho tímto způsobem scénář vznikal? Kazimír: Asi rok. Ovšem je třeba říci, že velký podíl na vzniku hry má celý kolektiv. (Sonya přikyvuje). Pochopitelně ani ne tak na ději, ale na konkrétních kořenech situací na jevišti. 

Koho napadl fór s reklamami? Kazimír: Už to ani nevím, ale jsou tam proto, že se celé divadlo odehrává na stejné scéně a nějak jsme potřebovali rozlišit dny, aby se v tom diváci nějakým způsobem mohli oriento-vat (v tu chvíli přichází František Šlukovrbovec a má ve tváři nesouhlasný výraz). Sonya: Chtěla bych říci, že víceméně je to záležitost protagonistů reklam. Dopředu byla dána pouze idea, že reklamy budou, a velice zhruba, co se tam bude dít.

Zubařovy rozpaky nejsou vaší poslední hrou. Jak dlouho tuto hru vlastně hrajete? Kazimír: Hrajeme ji zhruba dva roky. Na přehlídku jsme se s ní přihlásili, protože věříme tomu, že je dobré, když se hra jakoby uleží (Sonya souhlasně přikyvuje). Než jdeme na soutěž, tak necháme hru uležet. Zrovna u Svatopluka to hodně pomohlo. Sedli jsme si k videu a vychytali spoustu věcí. Až jsme si říkali, jak jsme to mohli dříve takhle dělat. Je dobré si nechat odstup.

V současné době si tedy sedá Sága rodu Rassini a Hotel Infercontinental? Sonya: (smích) Kazimír: Sága rodu Rassini už si sedla a na přehlídce už byla. Řekl bych dokonce, že už je u ledu. Hotel si skutečně sedá. 

Jaký je váš názor na přehlídky, jako takové? Sonya: (rozpaky) Je to fajn, že člověk vidí, co se děje jinde. Jinak však nemám příliš pozitivní pohled na soutěže. Podle mě nejde poměřit, co je na divadle lepší a co horší. Směrodatný je pouze ohlas diváků. Kazimír: (evidentně nesouhlasí) Já mám k soutěžím poměrně dobrý vztah. Myslím si například, že minulý Wintrův Rakovník u nás odstartoval důležité procesy. Začali jsme přemýšlet nad tím, co děláme. Porota nás varovala, že nám to jde tak nějak samo, abychom tak pokračovali a nezačali se moc v tom, co děláme, rýpat. Mnohé z nás to docela chytla. Jeli jsme na Hronov a začali jsme se v tom rýpat. Sonya: Já si doopravdy myslím, že soutěže jsou důležité pouze kvůli získání kontaktu a zjištění, co se děje. Kdyby v komisi seděl kdovíkdo, není možné říci, kdo byl nejlepší a kdo nejhorší. V tomto směru se mi divadelní soutěžení nelíbí.

Plány do budoucna? Sonya: Rádi bychom stvořili nějakou další hru a pokračovali s tou současnou. Zatím mám jenom určitý námět. Kazimír: (nechápavě) Který? Sonya: No ty dva, ale to přece nemůžeme prozradit. Kazimír: Chystáme hru, opět z netradičního, prostředí, která svým vtipem i posláním překoná... Sonya: Všechno! Kazimír: Všechno. Všechny naše i cizí projekty.

Jak je vidět, kladenské divadlo si věří rozhodně má proč. Právě ono totiž potvrzuje tezi, kterou jsem naznačil na začátku článku. Některá divadla dnes a denně překonávají profesionální scény.

 

 

 


VÝSLEDKY XXV. ROČNÍKU WINTROVA RAKOVNÍKA

Na návrh odborné poroty Wintrova Rakovníka 2001 byla udělena čestná uznání

• Václavu RAMPASOVI za herecký výkon v roli Fabrizia v inscenaci hry Carla Goldoniho NÁMĚSTÍČKO • Renatě ŘÍHOVÉ za herecký výkon v roli vdovy, Catte v inscenaci hry Carla Goldoniho NÁM ESTICKO • Monice TĚŠÍKOVÉ za herecký výkon v kabaretu Jiřího Cinkeise PŘÍSTAV • Šárce VYSKOCILOVÉ za hereckou práci na roli Debory v inscenaci Harolda Pintera JAKOBY NA ALJAŠCE • Janu KARASOVI za herecký výkon v roli Zubaře Kokeše ve hře K. Lupince a S. Štemberové ROZPAKY ZUBAŘE SVATOPLUKA NOVÁKA • Lence NOVOTNÉ za herecký výkon v roli Zubařky lmrmanové ve hře K. Lupince a S. Štemberové ROZPAKYZUBAŘE SVATOPLUKA NOVÁKA • Heleně PLEŠINGEROVÉ za herecký výkon v roli Zubařky Plickové ve hře K. Lupince a S. Štemberové ROZPAKY ZUBAŘE SVATOPLUKA NOVÁKA • Pavlu NEDVĚDOVI za scénu ke hře Davida Dvořáka VAŠÍČEK 22

Na návrh odborné poroty Wintrova Rakovníka 2001 byly uděleny ceny as tím spojené diplomy

• Lucii CECHALOVE za herecký, výkon v roli Dcery ve hře Davida Dvořáka VASICEK 22 • Martinu STROSSOVI za herecký výkon v roli Anzoietta v inscenaci hry Carla Goldoniho NÁMĚSTÍČKO • Janu ČERVENÉMU za herecký výkon v roli Zubaře Nováka ve hře K. Lupince a S. Štemberové ROZPAKY ZUBAŘ E SVATOPLUKA NOVÁKA • Filipu JEVIČOVI za herecký výkon v roli Richarda v inscenaci hry Harolda Pintera MILENEC • Janu POSPíšiLOVI za herecký výkon v roli Nočního recepčního v inscenaci hry Lawrence Ferlinghettiho OBĚTI AMNÉZIE • Jiřímu CINKEISOVI za herecké kreace ve hře PŘÍSTAV s přihlédnutím k autorské tvorbě • Davidu DVOŘÁKOVI za námět a scénář ke hře VAŠÍČEK 22 • Janu ČERVENÉMU a Pavle ŽVACHTOVÉ za scénář ke hře K. Lupince a S. Štemberové ROZPAKY ZUBAŘE SVATOPLUKA NOVÁKA • Divadelnímu souboru Tyl Říčany za dramaturgické směřování • Divadlu V.A.D. Kladno za inscenaci hry K. Lupince a S. Štemberové ROZPAKY ZUBAŘE SVATOPLUKA NOVÁKA

DOPORUČENÍ A NOMINACE ODBORNÉ POROTY

Odborná porota XXV. Wintrova Rakovníka na národní přehlídku amatérského činoherního a hudebního divadla Femad Poděbrady / Divadelní Třebíč na 1. místě doporučuje Divadelní spolek TYL Říčany s inscenací hry Harolda Pintera MILENEC a Lawrence Ferlinghettiho OBĚTI AMNEZIE nominuje Divadlo V.A.D. Kladno se hrou Kazimíra Lupince a Sonyi Štemberové ROZPAKY ZUBAŘE SVATOPLUKA NOVÁKA

Košerák zavítal do divadelního klubu

4.11.2020

Kladno - Divadelní soubor známý pod zkratkou V.A.D. uvedl v úterý večer v prostorách malé scény divadelního klubu novou hru. Dramatizace povídky s názvem Košerák je první neautorský počin tohoto úspěšného amatérského spolku. "Košerák je člověk, který zabíjí zvěř podle rituálních židovských předpisů," vysvětlil vedoucí divadla Jan Červený. Hru napsal jako krátkou povídku židovský autor Isaac Bashevis Singer. "S nápadem nastudovat ji jako hru přišla má žena Laura, která se také zhostila jedné z rolí," uvedl Červený. Povídka možná překvapila některé diváky svou délkou, trvala pouze čtyřicet minut. "Nechtěli jsme ji zbytečně natahovat. Myslím, že jsme i v tomto krátkém čase vyjádřili vše podstatné," sdělil vedoucí souboru. V příběhu vystupuje pět postav. Hlavní hrdina Jojne Mejr v podání Jákoba Hos-towskiho si původně přál být rabínem, ale osud rozhodl jinak. S posláním zabíjet živé tvory se nemůže smířit a zoufalství ho dožene až k sebe-vraždě. Z kmenových herců divadla se představili pouze Dušan Pilát, Laura Lupincová a Jasanka Kajmanová. Již zmíněný Jákob Hostowski spolu s Jitkou Pokornou vystoupili jako hosté. Z dřívější tvorby souboru byli diváci zvyklí výhradně na komediální žánr. "Touto inscenací jsme chtěli vyzkoušet, zda jsme schopni hrát také něco jiného než komedie. Myslím, že se projekt podařil," vyjádřil spokojenost Červený a dodal, že vážné hry aktéry divadla vždy lákaly.
Jakkoli je Košerák dramatickou inscenací, nevyhnuli se tvůrci ani tentokrát komediálním prvkům. Není jich mnoho, ale určité odlehčení hře přece jen přinesly. "V původní autorově předloze humorné scény nebyly, přidali jsme je my. Je to jakési zpestření jinak zcela vážné hry," uvedl duchovní otec souboru. Po tomto dramatickém' odskočení hodlá soubor nadále pokračovat v autorských inscenacích. "Chystáme novou komedii z prostředí kosmu. Do září bychom chtěli začít zkoušet," potvrdil vedoucí divadla.

Divadlo V.A.D. zahrálo v Kremnici

3.11.2020

Kladno - Amatérský divadelní soubor V.A.D. z Kladna byl pozván na festival humoru do slovenské Kremnice. Potěšil zde diváky komedií Roz-paky zubaře Svatopluka Nováka. "Byli jsem vybráni Artamou jako jeden ze dvou souborů z celé republiky. Kromě nás tam hrálo Divadlo Piky z Volyně. Viděli jsme řadu slovenských souborů, bylo to inspirativní. V Kladně budeme hrát Rozpaky v divadélku třiadvacátého září," uvedl Jan Červený. "S inscencí Rozmarné léto hodně hostujeme, jsme zváni například do Kyjova, Prahy, Stochova. Chceme ji pořádně dopilovat a na jaře se s ní zúčastníme souteže Winterův Rakovník. V Kladně ji zahrajeme v prosinci, bude to benefiční představení ve prospěch ohro-žených dětí," upřesnil. Parta nadšených mladých z lidí V.A.D. už se schází patý rok. Za tu dobu nastudovala několik vlastních her, kterými dobře baví diváky. Soubor je skvěle hodnocen i odbornými porotami na různých soutěžích. Velký úpěch sklidila představení Sága rodu Rassini, Hotel Infercontinental, Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka i Rozmarné léto, které podle Vančurovy knihy napsal souboru na tělo Jan Červený. Další nápady má v rukávu, zatím je nechce prozradit. 

Všetci sme dementní alebo namiesto pohrebu svadba?

30.10.2020

Z doterajšieho účinkovania DS V. A. D. Kladno na Scénickej žatve sa dá usudzovat, že tvorcovia, ktorí pracujú formou au­torského divadla, programovo volia a spra­cúvajú námety vychádzajúce z prostredia, ktoré dóverne poznajú, z okolností, ktoré sa ich bezprostredne dotýkajú. V roku 2012 sa v Martine predstavili s inscenáciou Fe-érie o Kladně, ktorá čerpala z prostredia robot­níckeho Kladna. V tomto roku uviedli insce­náciu Upokojenkyně, ktorá čerpá z Kladna dóchodcovského. Predloha dvorného autora súboru Kazimíra Lupinca (v tomto prípade - ako uvádza programový leták - Lupinec 8, Co.) je hrou z prostredia domova pre senio­rov a je venovaná autorovej babičke (in me­moriam).

Ústredné postavy dóchodkýň spia vo svojich posteliach na strohej náznakovej scéne už počas príchodu divákov. Po nie­kolkých úvodných situáciách (možno už po nieko/kých replikách) sa javí, že inscenácia nebude osobnou, citlivou či sentimentálnou spomienkou na autorovu babičku, a to nie­len preto, že babičky, podobne ako aj dalších staručkých obyvatelov domova, stvárňujú herci mladšej, resp. strednej generácie. Je zrejmé, že autor(i) aj inscenátor(i) (program položku réžia neobsahuje) zo zvolenej témy hodlajú vytažit predovšetkým humor. Počiatočná séria obrázkov zo života stareniek , ich potomkov a personálu domova naznačuje, že divák sleduje konverzačno-situačnú komé­diu, pričom základným zdrojom, z ktorého sa napája, sú predovšetkým humorné situácie vyplývajúce prevažne zo stareckej demen­cie a sexuálnych narážok. Jednotliví hereckí predstavitelia ich vytvárajú s profesionálnou fahkostou, s vkusom, so zmyslom pre detail, pointu a citom pre mieru. Dojem, že sa poze­ráme na ostrielaných divadelníkov, narúšajú len zdíhavé prestavby, v ktorých obligátnu scénickú hudba nahrádzajú nahrávky z ráz­nych typov rozhlasových, televíznych či fil­mových útvarov. Majú slúžit ako komentár k práve odohranej situácii, pósobia však skár redundantne.

V prvej časti inscenácie nič nenaznačuje, že by Upokojenkyně smerovali k analýze pro­stredia a vztahov starnúcich ludí, ani že by sa inscenácia pokúšala o nejakú výpovecl či posolstvo; dominantnou a určujúcou ostáva komickosť. Novú okolnost prináša až nápad pribuzných svoju babičku zavraždiť a tým sa jej raz a navždy zbavit. Tento závažný fakt (ktorému nepredchádza žiadna výrazná mo­tivácia ani okolnost, ktorá by sprisahancov tlačila k takémuto činu) však prekvapivo na vývoj hry nemá zásadnejší vplyv. Plán zavraž­dit vlastnú matku, resp. babičku v podstate obchádza kritériá mravnosti, morálky či svedomia, ostáva predovšetkým zdrojom hu­moru. Prekvapí to azda aj v súvislosti s tým, že inscenácia je venovaná nebohej (pravde­podobne reálnej) babičke. Po sérii nepodare­ných vražedných pokusov, ktoré sprevádza aj niekolko dramaticky nelogických situácií, a popri ktorých zahynú nevinné obete, sa prí­beh Upokojenkýň náhle a prekvapivo končí happyendom - vizionárskym obrazom babič­kinho sobáša s kolegom seniorom. Čo sa teda vlastne upokojenkyniam naozaj stalo? Čo bola realita? A čo bol sen?

Kladnianske ochotnicke divadlo V.A.D. funguje už 18 rokov a približ'ne každý druhý rok pripra­via novú inscenáciu. Zamieravajú sa prevažne na autorské komédie, ale v poslednom čase experimentujú aj s inými postupmi. Ako v kaž­dom súbore, aj v Kladne členovia odchádzajúa prichádzajú, jadro súboru sa ale od jeho vzniku nezmenilo. Režisér a herec Jan Červený hovorí o ich inscenácii Upokojenkyně.

Prečo ste si vybrali tému rudí v domove dó­chodcov?

My sme takto za našou babičkou roky s rodičmi chodievali. Bola to velmi podobná situácia ako v našej hre. Velké množstvo mo­tívov z týchto návštev sa nám zdala naozaj vhodná pre divadlo. Dostávalo sa to až do fi­lozoficko-umeleckých alebo naopak vtipných dimenzií. Napadlo nám, že by o tom určite mala vzniknút hra.

Takže ste pripravili koláž príhod, ktoré sa vám stali a tle ste pramenili na divadlo?

Nielen. Na hre sme pracovali spoločne na skúškach so súborom.

Snažíte sa teda pracovat kolektívne?

Áno. Je to tak, že ja dokážem niečo začat, respektive dotiahnut tak do 70 percent. Po­tom mi už dá strašne velkú námahu to do­tiahnut do celistvejšieho tvaru. Proces, pri ktorom sa to dotvára na skúškach, máme osvedčený a baví nás. To si tak uletíme a do­skúšame celú hru.

Herečky, ktoré hrali babičky ešte ani zda­leka nemajú 90 či 88 rokov. ŠIi sa predtým inšpirovat do domova dóchodcov?

Nie. Vraj to objavili v sebe. 

To je dobrý potenciál do budúcna...

Já myslím, že majú slušný základ.

Teraz hned' po predstavení odchádzate na­spat do Kladna, alebo sa ešte večer uvidíme vo festivalovom stane?

Zostávame dozajtra. V stane som bol aj včera a tancoval som, čo u mňa nebýva zvy­kom. Takže uvidíme dnes, ako sa to vyvinie.

DOKTOR MOŠKO, POKLADAČ OTÁZOK

Nechali se přemluvit od Císaře

29.3.2020

Velmi Amatérské Divadlo V.A.D. z Kladna bývá vždy na Wintrově Rakovníku zárukou kvality a podle návštěvnosti jejich odpoledního představení Tajemný VAD v Karpatech lze usoudit, že se jednalo i o divácky nejočekávanější soutěžní představení přehlídky. Z reakcí publika během samotné produkce (tleskalo se pomalu po každé scéně – nešlo náhodou o placenou klaku, nebo se opravdu diváci nechali strhnout přívalem nevšední „vaďácké poetiky“?) vyplynulo, že snad nikdo, kdo navštívil nebývale přeplněný sál Tylova divadlo, nebyl zklamán. Otázka, na kterou jsme se nakonec zásluhou únavy nezeptali ani Kazimíra Lupince ani Jasanky Kajmanové- jak to, že po sérii autorských představení ( Zubař, Infercontinental) následuje série adaptací ( Rozmarné léto, Tajemný VAD) a jak to půjde dál- nás tak tlačila, že když jsme ani jednoho z dotázaných později nesehnali, začali jsme se kát a bičovat….Což byl sice taky zajímavý zážitek, ale takové potěšení, jako odpověď na tuto otázku nám nedal. Bylo již pozdě, tak snad příště.

Jak se vám u nás hrálo?

Jasanka Kajmanová: Mě teda trochu bolí noha. Přesněji řečeno koleno. Ale jinak si myslím, kromě toho kolena, že diváci byli výborní. Byli to takoví ti divadelní diváci.

Kazimír Lupinec: Mě nebolí nic, ale připojuji se. Tady se hraje vždycky moc krásně.

Jasanka Kajmanová: A já se připojuji. I když mě tady vždycky bolí koleno, tady se hraje vždycky moc krásně.

Trvalo vám dlouho, abyste přemluvili pana Císaře k pomoci v inscenaci?

Jasanka Kajmanová: Ne, on přemlouval nás. Pořád říkal, jak by s námi chtěl hrát. On prostě CHTĚL roli. Měl pro sebe už dávno předtím vymyšlený pseudonym- Benedikt Císařský.

Už ani nevím, na co se zeptat…

Jasanka Kajmanová: A jak se vám představení vlastně líbilo?

Nám se představení moc líbilo. Ale ptát bychom se měli my…

Jak dlouho jste zkoušeli?

Kazimír Lupinec: Moc dlouho ne. Dohromady asi tak rok.

Jasanka Kajmanová: Rok a kousek.

Jak dlouho vám reálně trvalo vyšlapat ten kopec?

Kazimír Lupinec: My jsme šli až po premiéře a byli jsme pouze čtyři.

A došli jste až na konec?

Kazimír Lupinec: Ano, tedy nakonec jsme vymysleli, že ano. Našli jsme si místo, kde by hrad mohl stát a dokonce myslím, že jsme došli o kousek výš. Zanedlouho vyjde časopis, kde by mělo být o naší cestě pojednáno, ten časopis se jmenuje Kladno- záporno a najdete ho na www.kladno-zaporno.cz.