Včelaři nebo hasiči, vždycky je to o nás

7.8.2021
Když zavítá na Jiráskův Hronov kladenský soubor V.A.D., je to vždycky radost z autorského kolektivního divadla, které diváky baví chytrým humorem, pod nímž vždy rezonuje cosi podstatnějšího o tom, jací vlastně jsme. Platí to i o včelařském rondu Úl, které kladenští zahráli v pondělí 2. srpna dvakrát na 91. Jiráskově Hronově.

Rondo je kruhová hudební forma, při níž se stále vrací jedna část a mezi ní jsou vkládány další. V případě Úlu jsou touto konstantou čtvrtletní schůzky základní organizace Českého svazu včelařů, prokládány jsou pak propletenci osobních vztahů jednotlivých členů.

Autorem textu a představitelem jedné z hlavních rolí, předsedy spolku Zdeňka Švarce, je Kazimír Lupinec alias stěžejní osobnost divadla V. A. D. Jan Červený. V Databázi českého amatérského divadla je charakterizován jako vynikající jedinec přesahující regionální význam. Zní to poněkud zoologicky, ale vystihuje to fakt, že Jan Červený je autor a divadelník, jehož v současném amatérském divadle už delší čas nelze přehlédnout. Jeho hry, na nichž se podílejí autorsky i členové souboru, jsou z rodu hořce zábavných podobenství o životě české společnosti, jaké nabízejí filmy Miloše Formana.

Úl připomíná jeho slavnou hasičskou grotesku Hoří, má panenko. Je to patrné nejen při skvostné scéně hlasování o daru k sto pátým narozeninám seniora spolku Jařely, ale celé to včelařsko-životní pinožení kolem úlů formanovský pohled nezapře. Každá figura je originální a vnáší na jeviště svůj zájem a pohled na svět. A skrze groteskní situace prosvítá opravdovost a zaujetí pro věc, pro včelaře tak typická. Ale ať jde o hasiče, nebo o včelaře, je to vždycky o nás, o našich láskách i trápeních. A kromě formanovské drsnosti lze z kladenského Úlu vyčíst i laskavost svěrákovské Vesničky mé střediskové.

„Jako včelka chop se díla, v svorné práci naše síla!“ stojí na již poněkud omšelé standartě spolku, vyvěšované mechanicky při každé schůzi. V. A. D. se chopil díla svorně, potěšil a přinesl jeden z vrcholů letošního Jiráskova Hronova.

V úle SČDO

7.8.2021
Stranou seminářů ARTAMA funguje už dlouhá desetiletí v rámci Jiráskova Hronova diskusní klub Svazu českých divadelních ochotníků, tedy SČDO. Aktivní diskutéři z řad amatérských divadel­níků, z nichž většina se zná už opravdu dlouho, se do Hronova pravidelně sjíždí, sleduje, hodnotí, inspiruje se. Je to už pár let, co štafetu lektora od starších kolegů převzal dramaturg plzeňského Divadla J.K.Tyla Zdeněk Janál. Letos kromě PC vlastně není další diskusní platforma, a tak není divu, že tvůrci rádi přijmou pozvání do semináře, vy­slechnou si názory i pole­miky, a sami leccos z tvůr­čího procesu prozradí a dopiní. Včera, když jsem několikrát po schodech oběhla jednotlivá patra zdejší ZUŠ, jsme konečně dospěla do toho nejvyš­šího, kde se diskutovalo - a hučelo to zde dooprav­dy jako v úle. Na programu byl totiž ÚL kladen­ské skupiny V.A.D. a dostavil se i samotný autor, režisér a protagonista Jan Červený alias Kazimír Lupinec. Z diskuse, která velmi dopodrobna ro­zebírala před dvě hodiny (!) různé aspekty hry, in­scenace, ale i problematiky včelařství, generačních rozdílností pohledu nejen na divadlo, ale na celý svět a světaběh, a spoustu dalších problémů, jsem si odnesla nejen příjemný dojem, že jsem se ocitla mezi poučenými lidmi, kterým jde o divadlo a jsou připraveni o něm diskutovat do roztrhání těla. Dozvěděla jsem se ovšem i o starých a nových metodách včelaření (čipování a sledování rojů prostřednictvím GPS, o tom, jak se toto hobby dědí (Kazimír Lupinec přiznal, že v jejich rodině se to předává v opačném gardu „syn to rozjel, já to převzal a ted' to chci předat otci, protože nemám čas"). Všichni se ovšem shodli v tom, že zrovna původní hry kladenského V.A.D. mohou být velkou inspirací pro profesionální divadla. V diskusi se také došlo k tomu, že mnohé, co se nám - starším a pokročilým zdá logické a vtipné, mladším lidem už nic (moc) neříká. Diskutéři se shodlina tom, že v tomto případě hraje podstatnou roli životní zkušenost. A zavzpomínalo se na to, jak jsme kdysi byli zvyklí - kvůli zakódovaným politickým vzkazům a narážkám - v inscenacích číst mezi řádky. A že to nejmladší generace divadelních diváků neumí, protože to nepotřebuje.

Světový festival amatérského divadla v Kanadě?

15.11.2020

Ne nezbláznila jsem se. Otazník v nadpisu je správně. Je opravdu otázkou, zda festival světové nevládní organizace, v jehož programu je uvedeno šest inscenací, ale pouze z jediného kontinentu —Evropy, má nárok nazývat se světovou akcí.

Hostitelským místem bylo třicetitisícové město Saint John, které je v provincii New Brunswick nejstarším osídlením. S trochou ironie bych mohla dodat, že bylo lehce omšelé a trochu vybydlené. Festival se konal poslední týden v srpnu. Dlouho to vypadlo dobře, protože tisková zpráva uváděla, že výběrová komise dostala 56 přihlášek z 33 zemí. Tři neděle před začátkem však přišla šokující zpráva — Kanad'ané nemají peníze, festival nebude. Výkonný výbor AITA/IATA pochopil, že se řítí do záhuby. Pořadatelům slíbil peníze (až na kongresu jsme pochopili, že AITA/IATA je stejně ve ztrátě, takže už je to jedno) a začali obvolávat soubory. Kdo už vynaložil peníze na cestu, pojede, kdo nikoliv, sorry příště. Tím odpadly soubory z Afriky, jižní Ameriky, části Asie zvyklé na to, že se jim cesta hradí. To, co zbylo, bylo šest evropských inscenací (Belgie, Mad'arsko, Německo, Francie, Portugalsko a Česko). České středisko AITA/IATA muselo vyhovět podmínkám (max. deset osob a jedna hodina) a navrhlo tři věci: Audience (Divadlo My Opatovice n.L., Jak se vám líbí Jirásek Česká Lípa, Valerie a týden divů Latrina Magika Kladno). Z toho byla vybrána Valerie a byla to bomba.

Součástí festivalu byl, jak už jsem zmínila, výroční kongres. Organizace se před několika lety přeregistrovala podle spolkového belgického práva a myslím, že to lehce prokaučovala. Konferenci musí mít každoročně a změny ve stanovách mají docela složitý průběh. Do toho organizace několik let usilovala o revoluční změnu v tom, že členy nebudou státy prostřednictvím národních středisek, nýbrž individuální členové. Národní střediska jsou však stále v polovině zemí, např. v Česku jde o neregistrovanou koordinační platformu, v níž jsou zastoupena všechna na celostátní úrovní působící sdružení. Ta pověřila funkcí sekretariátu NIPOS. Členské poplatky ze dvou třetin hradí NIPOS, na třetinu se sdružení skládají. Zatím na tom nechtějí nic měnit, neboť informace dostanou ze sekretariátu, na nominacích se musíme shodnout a není nic, co by ze samostatného členství měly. Podobně je to v řadě zemí, zvláště v Evropě. Je pravda, že v Africe, ani Asii státní střediska nejsou. Údajné tisíce souborů existujících např. v Indonézii, Indii, Japonsku se ale také nehlásí. Z celé reformy zbyl světový výbor, z něhož odešli zástupci jednotlivých regionálních sekcí, takže mezi výborem a členskou základnou je informační vakuum, které není dobré pro nic. Výbor tvoří prezident, pokladník a sedm volných členů. Byla zrušena i jediná fungující stálá komise pro divadlo dětí a mládeže. V Kanadě nově na dva roky zvolená prezidentka pocházející z vlivné monacké rodiny, která je duší světového festivalu (Beatrice Cellario), se rozhodla pro rázná opatření. Nechala si odhlasovat zvýšení členského příspěvku z dosavadních 350 EURO na nových 470 EURO, jmenovala dva víceprezidenty (jeden pro komunikaci s Evropou, druhý pro komunikaci s ostatními kontinenty), pověřila jednoho člena výboru péčí o dětské a mladé divadlo. Tady se začaly dít věci. V příštích třech letech se chystají dokonce tři světové festivaly dětského nebo mladého divadla. Netuším, zda pro české soubory bude schůdná účast na festivalech v Beninu nebo Číně. Příležitost to rozhodně je. Proti zvýšení členských poplatků jsme protestovali, hlasovali proti, ale prohráli. Tak to v demokratické společnosti chodí. Osobně soudím, že má-li organizace hluboko do kapsy, musí prostě zlevnit svůj byznys. To znamená třeba snížit počet členů předsednictva z devíti možná na pět a hledat nové finanční zdroje. Existuje např. řada festivalů, které by si za logo organizace rády zaplatily. Tak proč toho nevyužít. Uvidíme. Jako důkaz, že Kanaďané jsou opravdu chudí, uvádím, že se kongres konal v jinak prázdném kulturním centru a do této dřevostavby v průběhu jednání pršelo. Abych nebyla pouze negativní, tak docela se mi líbí rozhodnutí organizace oficiálně se přidat ke Světovému dnu divadla 27. března. AITA otevře webovou stránku, kam bude možné posílat jednak informace, co bude, jednak, co bylo. České středisko je připraveno se postarat, aby na webu byla ČR zastoupena — jednak přehlídkami, jednak samostatnými vystoupeními. Věřím, že se přidáte. Vraťme se však k divadelnímu festivalu. Šest souborů bylo ubytováno mimo město a také rozborové semináře (vedl je známý maďarský teatrolog a divadelní kritik prof. Pinczés) se konaly v jejich penzionu v době konání kongresu, takže byly vlastně jen pro soubory. Každá inscenace se hrála dvakrát, vždy minimálně dvě. Jedním prostorem bylo městské divadlo postavené na počátku minulého století s velkým jevištěm, hledištěm, zlacenými lóžemi, představte si např. Smetanovo divadlo v Praze. Honosný háv silně nabourával fakt, že budova byla v přestavbě, takže vstup byl stavbou. Druhý malý alternativní prostor měl jednu vadu na kráse. Neměl elevaci, jevištěm byla podlaha těsně před diváky. Kladenská Valerie si s tím poradila. První sadu představení shlédli účastníci festivalu, druhá byla určena pro domácí, a to pro velké hlediště byl docela problém. Zaplněna byla stěží třetina kapacity. Malý prostor pro cca stovku diváků byl plný. Obě prostory se o představení podělily rovným dílem. Festival měl ještě jednu zvláštnost. Neměl žádnou propagaci, dokonce nebyla vydána ani festivalová brožura. Dostat se tak k informacím o jednotlivých inscenacích byl docela oříšek. A o festivalovém zpravodaji pořadatelé patrně ani nikdy neslyšeli. Jak říkám, Kanad'ané jsou prostě chudí.

Valerie a týden divů opravdu zabodovala a podle mínění mnohých byla jednoznačně nejlepší inscenací festivalu. Monacká prezidentka prohlásila, že lituje, že inscenaci neuvidí příští Monako, neboť propozice světových festivalů opakování nepřipouštějí. Nedá se nic dělat. Nikdo nemohl vědět, jak to nakonec v Kanadě dopadne. Češi kromě skvělého divadla zasvítili ještě tím, že jako jediní uspořádali (česká ambasáda) přijetí účastníků festivalu. Honorární konzul pan John V. Steinsky se zúčastnil přijetí osobně a s kolegy přijel i na představení Valerie. Musím říci, divadlo i společenská akce byly výbornou reprezentací České republiky.

Mladé Belgičanky, soubor MicrooB, Balen přivezly velmi originální zpracování Shakespearova Macbetha. Jejich Lady MAC nazírá na tuto látku z pohledu „něžného" pohlaví. Začínají dámskou hakou (tj. slavný ragbyový rituál, který používají některé týmy k zastrašení soupeře — pozn. red..), doprovázenou shrnutím pohledu na muže, kteří by bez žen byli ničím. A až v okamžiku, kdy se doslova brodí v krvi, začnou pochybovat o správnosti svého počínání. Inscenaci jsme pozvali na 90. JH, tak víc prozrazovat nebudu. Hrály ve velkém divadle. Francouze zastupoval soubor Les Nez Nets s inscenaci Náš vysněný život. Pár starších klaunů (červený nos a pohybová výbava), bydlejících vedle sebe, vede velmi osamělý a jednotvárný život. Než dojde k předvídatelnému happyendu, uskuteční se řada komických mikrosituací s hořkým akcentem. Např. muži dojde sůl, vezme slánku a zazvoní na sousedku. Ta se na něj podívá, vezme mu slánku, řekne, děkuji a zavře dveře. Mělo to naštěstí velmi uměřenou délku. Třetí inscenací v alternativním prostoru byl německý Vypravěč filmů souboru The Wild Bunch z Berlína. Hra pro tři herce ztvárňujících postupně devět postav a saxofon byla adaptací stejnojmenného románu Gerta Hofmana. Jde o vzpomínky vnuka na svého dědečka, pro něhož byl film vším. Odehrává se v letech 1930 — 1944. Dědeček namlouval němé filmy a musel se vyrovnat s tím, že jejich éra končí. I když schopnost herců přecházet z jednoho charakteru do druhého včetně ženských postav byla obdivuhodná, a inscenace měla řadu velmi lidsky zajímavých míst (např. dědeček vstoupí do NSDAP, protože mu umožní dál pracovat v kině a nějak si ani nevšimne, co se odehrává na plátně — židovský pogrom). Slabinou bylo ztvárnění malého chlapce dospělým mužem a chyběl jakýkoliv vztah mezi ním a dědečkem. Trochu se to celé vleklo. Úvodní inscenací ve velkém divadle byli portugalští Mrožkovi Trosečníci (soubor Ajidanha). Na obrovském jevišti byl vor a na němtři postavy. Místo boje o holou existenci jsme však viděli komické situace umocněné malým prostorem. Slušně vybavení herci hráli vydařenou taškařici. S velkým očekáváním byl přijat Ionescův Král Ubu v podání maďarského souboru Vigkarma při Univerzitě v Debrecenu. Odpověď na to, zda to naplnil, není jednoduchá a připouštím, že se může lišit divák od diváka. Mad'aři to hráli jako Ubu FC — finále. Ubu je fotbalový klub, král je hlavní trenér, královna kondiční trenér. Připravují se na zápas, jak stoupá fotbalová horečka, tak stoupá stupidita, vulgárnost a hnus. Pro mě však to bylo vulgární ve svých prostředcích od prvního okamžiku. A původní téma předlohy se v tom nějak ztratilo. Tím vůbec nechci říci neupravovat. Avšak úprava musí původní předlohu nějak posouvat k novým tématům a tím se oprávní. Připouštím, že Maďaři udělali řadu vtipných situací, jimiž se publikum dobře pobavilo. Pro mě to však bylo málo.

 

Divadlo V.A.D. se vrhlo na včely, přiveze Úl

15.11.2020

Kladenské divadlo V.A.D., které už dvacet let uvádí velmi povedené vlastní autorské komedie, je v Radotíně již divadelní stálicí, na kterou místní obecenstvo rádo chodí. V září přiveze svou úplně novou hru nejen o včelách, trubcích a včelařích „Úl" s podtitulem „Včelařské divadelní rondo". A jak známe tento skvělý soubor (Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka, Válka s mloky, Upokojenkyně, Píseček a další), o chytrou zábavu nebude nouze.

O nové hře mluví v rozhovoru Jan Černý, principál a zakládající člen divadla V.A.D.

Jak jste přišli právě na včelařské téma? Je z vás někdo včelař nebo včelařka?

Já jsem včelař a jako zapisovatel na včelařských schůzích jsem s životem včelařského spolku poměrně detailně obeznámen. Prostředí mi přišlo hodno uměleckého ztvárnění.

Někde jsem četla, že při premiéře se prodávaly včelí produkty. Jednalo se o reklamní vtípek nebo to tak skutečně bylo?

Ano, jedná se mimo jiné o medy vyprodukované postavami ze hry a doplněné příslušnou etiketou. V Kladně jsme je prodávali, ale ještě nevíme, zda budeme produkty vozit i na zájezdy.

Jaké máte reakce na novou hru?

Vesměs pozitivní. Je to taková poklidná hra jako včelařství samotné. Pokud se to tedy nerojí. Diváci oceňuji i samotný vhled do tohoto zajímavého oboru. Ze snahy představit včelařství v plné šíři musíme ale hodně slevovat, aby inscenace nebyla dlouhá a měla spád.

Vloni jste slavili dvacetiny souboru a vcelku držíte stále stejnou členskou základnu, nechybí vám čas? Znám to ze svého divadla, spousta skvělých lidí prostě nestíhá to, co před deseti či patnácti lety.

Čas chybí. Máme za ta léta širší základnu, tak se víc prostřídáme. Tím se asi celkový objem divadla zvýšil. Přesto stále řešíme dilema, zda připravovat nové inscenace, nebo hrát ty staré, když už se nazkoušely. Důležité je oboje. Hráváme někdy i šestkrát za měsíc, častěji mimo Kladno. A když k tomu jsou ještě nějaké zkoušky, lze si představit, že při práci a dětech je to poměrně náročné.

Texty píšeš taky většinou ty? Komu je dáš přečíst jako prvnímu?

Ano, texty píšu já, vždy s ambicí, že tentokrát už to zvládnu sám. Ale nikdy mi to nevyjde. Ukazuje se jako rozumnější poradit se už s konceptem s ostatními. Kromě manželky Terezy mám v souboru osvědčené konzultanty, z nichž nejčastější je Vilém Říha. Když začínáme zkoušet, bývá scénář už v konzistentní podobě. Zkoušením se ale ještě došperkuje o věty nebo situace, které by člověka za stolem nenapadly. Nebo se naopak proškrtává a krátí, jak tomu bylo třeba u Úlu.

Hádáte se v souboru někdy?

Musím říci, že se většinou vzácně shodneme, a když ne, tak se mírumilovně dohodneme. Každý z nás už se párkrát se svým názorem zmýlil, takže svou pravdu prosazujeme relativně opatrně.

Máte můj obdiv...Pár divadel jsme u nás už zažili a je fakt, že z té vaší partičky sálá pohoda a vzájemný respekt. Až se mi chce říci, škoda že to takhle není v každém spolku, v rodině nebo v politice. A když jsme u té politiky, nelákalo by tě napsat nějakou komedii z toho našeho politického Kocourkova?

Když nad tím tak přemýšlím, uvědomuju si, že Úl takovou hrou vlastně je. Je v něm politika na spolkové úrovni, která se v mnohém od té vysoké ve svých principech ani tak neliší. Rozdíl je v tom, že špatná spolková politika nenadělá takovou škodu. Spolkům, a tedy i politice, bych se rád věnoval i v další hře. Pokud dotazem bazíruješ na tématu politiky celostátní, tak odpovídám, že do toho by se mi nechtělo. Tohle téma už pro mne postrádá kýžený komický aspekt.

To chápu. O prázdninách odjela část vašeho souboru za hranice s představením Valérie a týden divů, kterou jsem viděla předloni na Jiráskové Hronovu. Kam vlastně zamířila? A jak vůbec převážíte tu krásnou scénu?

Jedná se o Světový festival amatérského divadla v kanadském Saint John. Festival se koná jednou za dva roky, střídavě v Monaku a vybrané hostitelské zemi. Na festival bylo vybráno 11 z 54 inscenací, které nominovaly, různé země. Přípravy byly organizačně náročné. Odletěli jsme ve druhé půli srpna, scénu jsme ale museli už v červenci poslat lodí. O zážitky se můžeme podělit třeba po zářijovém představení Úlu v Koruně.

Držím palce a těšíme se na vás ve čtvrtek 26. září od 19.30 v Koruně. 

Dana Radová

Na premiéru V.A.D. přišlo tři sta lidí

10.11.2020

ÚSPĚCH / Hlediště Divadla Lampion nestačilo, někteří diváci museli stát nebo sedět na zemi.

Návštěvnost premiéry souboru V.A.D., která se konala v pátek v Divadle Lampion, naprosto soubor ohromila a potěšila milovníky dobré kultury. Dlouho před začátkem představení stála na dvoře Lampionu dlouhá fronta. Dovnitř se diváci museli doslova namačkat.  Řada z nich, bez rozílu věku, musela stát nebo sedět na zemi. Atmosféra byla velice bezprostřední, neformální, takže to nikomu nevadilo.

Soubor představil svoji novou autorskou hru Hotel Infercontinental, která s jemným humorem, nadsázkou a recesí pojednává o životě nadpřirozených bytostí v dnešním světě. A že se jedná o  obraz nás, obyčejných smrtelníků, není třeba dodávat. Jednotliví aktéři divadla hrají pod pseudonymy. Scénář vznikl podle povídek Kazimíra Lupince a režie a úpravy do scénáře se ujal kolektiv. "Měli jsme trému, byli jsme zaskočeni tak velikou návštěvností, vůbec jsme to nečekali," řekl po premiéře potěšený Lupinec. "Jedná se o  velice dobrý a nadějný soubor,  během tří let udělali na sobě kus práce. Jsou moc prima. Něco takového v Kladně chybělo," hodnotila premiéru divačka Jana Šmolíková. Nadšení byli diváci zcela mladí i v důchodovém věku. Nejvýraznější komediální postavou  byl recepční v podání Františka Šlukovrbovce. Tento  mladík je velmi herecky talentovaný. Soubor V.A.D. se velice  zlepšil, zbavil se svých začátečnických chyb. Dokonce  hrál i představení pro studenty středních škol a uspěl. V jakýsi  krajských i národních soutěžích získal řadu ocenění.  Představení Hotel Infercontinental zahrál v neděli na Stochovské Thálii, kde se také  moc líbilo.

 

Na trávě se líbilo J. Brůčkovi, hercům i divákům

7.11.2020

BECHYNĚ - Duchovní otec celonárodní přehlídky souborů hrajících pod širým nebem s názvem Divadlo v trávě Josef Brůček si průběh letošního 9. ročníku pochvaloval, přestože oproti loňské tisícovce letos přišlo o dvě stovky diváků méně. Horko asi lákalo víc k vodě. "Někdy přijde více lidí, někdy méně. Je zvláštní, že více diváků je spíše, když je vlhko. Když je tu ale v sobotu dopoledne sto lidí, asi si nemůžeme víc přát, protože to představuje piné malé divadlo. Atmosféra je příjemná - na povídání o představení, které je hodně důležité, zůstávají jen lidé, kteří si chtějí skutečně povídat. Jsem spokojen," prohlásil před polovinou přehlídky J. Brůček. Od minulého pátku do neděle se v bechyňské kláštěrní zahradě postupně představilo dvanáct divadelních souborů z Českých Budějovic, Bechyně, Kladna, Semilů a dalších měst. Diváci viděli pohádky, inscenace ze současnosti i hry s historickou tématikou. Kromě J. Brůčka byli spokojeni například i divadelníci z kladenského souboru V.A.D., kteří přijeli s vtipným naturalistickým dramatem ze současnosti, nazvaným Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka. "Publikum bylo výborné. Ostatně nikdy jsme se nesetkali s nějakým negativním přístupem," vyjádřila se herečka a spoluautorka hry -Sonya Štemberová. Podle Brůčka má být celá akce především příležitostí k vyzkoušení si, zda je vůbec možné přenést hru z kamenného divadla do exteriéru, a ke konfrontaci při hledání výrazových prostředků s jinými divadelníky. "Tuto hru hrajeme už dva roky a hlavně pod střechou. Pro exteriér nebylo třeba nic měnit, protože umíme být velice přizpůsobiví. V kamenných divadlech děláme u diváků navíc jen vstupní zubařskou prohlídku. A ti lidé většinou otevřou pusu hodně rádi," líčila S. Štemberová z divadla, pod jehož zkratkou se prý může skrývat například Velmi atraktivní, ambiciózní nebo anarchistické divadlo. Kladenští divadelníci, kteří často zapojovali diváky do děje a dokonce si z nich vybírali herce, resp. oběti na zubařské křeslo, sklidili obrovský úspěch. "Bylo to dlouhé představení, ale díky své poutavosti udrželo po celou dobu u diváků pozornost. To je zázrak," hodnotil J. Brůček. Dobrá nálada panovala i v publiku. "Jsem tu poprvé a jsem nadšený. Atmosféra je příjemně uvolněná a představení mě překvapují svou kvalitou," vyjádřil se dvaadvacetiletý Radek Boháč z Českého Krumlova. 

Zubař do Hronova

7.11.2020

Kladenské divadlo V.A.D. se prezentovalo hrou Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka v národním kole soutěže amatérských divadel v Třebíči. Představení mělo velký úspěch, a to nejen u diváků. Organizátorům tradičního festivalu Jiráskův Hronov se vystoupení líbilo natolik, že kladenský soubor pozvali k účinkování na letošním festivalu. Správnost jejich rozhodnutí mohli potvrdit i diváci v Unhošti, kteří poslední červnový víkend komedii v podání divadla V.A.D. nadšeně aplaudovali. 

 

Kladenský soubor vyhrál divadelní přehlídku

7.11.2020

ÚSPĚCH / Soubor V.A.D. nadchl s představením Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka na pětadvacátém ročníku přehlídky divadel odbornou porotu i diváky.
RAKOVNÍK, KLADNO - Z pětadvacátého ročníku přehlídky amatérských divadelních souborů WřintrůV Rakovnik, který se konal o víkendu, si přivezl palmu vítězství a řadu ocenění kladenský soubor Velmi amatérské divadlo (V.A.D.). Se svojí hrou Rozpaky zubaře Svatopluka No-váka zvítězil zároveň u odborné poroty i u diváků, což nebývá obvyklé. Je nominován na národní přehlídku do Třebíče. Letos si z Rakovníka přivezl celkem šest ocenění, je to o jedno více než loni. Obrželi ocenění za herecké výkony, autorský počin a inscenaci. "Máme obrovskou ra-dost, i když se musím neskromně přiznat, že jsme do Rakovníika jeli s tím, že chceme přivézt nějaké ocenění. Ale tak velký úspěch je pro nás příjemné překvapení," řekl spoluautor hry a účinkující Kazimír Lupinec. "Je to naše druhá inscenace. Upravili jsme ji a snažili se vychytat nedostatky. Na příští rok zdokonalíme pro soutěž hru Hotel Intercontinental," upřesnil. Prozradil, že nyní pracuje na dalším scénáři, tentokrát se bude jednat o sci-fi. Divadlo V.A.D. nabídne hru Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka 6. dubna divákům v klubu Lávka v Praze, 21. dubna ji hraje v klubu Dividýlka ve Slaném. V kladenském klubu 19 ji mohou diváci vidět 13. dubna. Soubor se s ní zúčastní v květnu i festivalu Mezi ploty v Psychiatrické léčebné v Bohnicích. Divadlo V.A.D. vzniklo v Kladně před třemi roky a zaznamenalo rýchle úspěch u diváků a posléze i uznání porotců různých soutěží.

Divadelní soubor V.A.D. z Kladna baví svým vítězným představením z Wintrova Rakovníka Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka diváky v Praze, vystoupí záhy i ve Slaném a na festivalu Mezi ploty v Bohnicích. FOTO: O. FIKRLOVÁ

Bouřlivý potlesk ukončil jubilejní pětadvacátý Wintrův Rakovník

7.11.2020

RAKOVNÍK - Je neděle, deset hodin dopoledne a sedadla Tylova divadla se začínají zaplňovat tentokráte herci, režiséry a všemi, kteří měli co do činění s XXV. přehlídkou amatérských divadelních souborů. Přehlídka pod názvem Wintrův Rakovník skončila, a nezbývá, než zhodnotit vše, s čím se divadelní soubory v Rakovníku představily. Tři dny plné zábavy přivedly do příjemného prostředí Tylova divadla stovky ná-
vštěvníků, a podle slov některých z nich, šlo o zábavu opravdu perfektní. "Je dobře, že Rakovník i přes rekonstrukci Tylova divadla, i přes dobu, kdy se leckde divadelní soubory rušily a místa přehlídek zanikala, zůstal věren divadlu i tradici, " řekl před zahájením přehlídky vedoucí oddělení kulturní centrum Jaroslav Mokrejš. A závěr přehlídky jeho slova jen podtrhl. Pětadvacátý Wintrův Rakovník byl ve známení úsměvných žánrů, a tak není divu, že úsměv nechyběl ani při předávání čestných uznání, cen a diplomů. Starosta města Rakovníka Václav Pícl, vedoucí odborné poroty Milan Štrocr a tajemník Jaroslav Kodeš se ujali předávání cen všem, kteří při přehlídce dokázali, že divadelní prkna pro ně znamenají víc, než jen slovo jeviště. Na národní přehlídku amatérského činoherního a hudebního divadla Femad Poděbrady/Divadelní Třebíč doporučila odborná porota na prvním místě DS Tyl Říčany s aktovkami Milenec a Oběti amnézie a nominovala Divadlo V.A.D. Kladno se hrou Kazimíra Lupince a Sonyi Štemberové Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka. "XXV. ročník Wintrova Ra-kovníka patří od této chvíle minulosti," řekl na závěr starosta Václav Pícl, který poděkoval všem, kteří se o tuto úspěšnou přehlídku zasloužili a zároveň připojil pozvání na přehlídku her pro děti, Popelka 2001.

Kladenský divadelní soubor zvítězil u poroty i diváků

7.11.2020

Rakovník (jum) - Jubilejní XXV. přehlídka amatérských divadelních souborů Wintrův Rakovník skončila v neděli dopoledne jednoznačným vítězstvím kladenského souboru Velmi amatérské divadlo (V.A.D.). Za svou autorskou hru Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka si vysloužili nejen nominaci odborné poroty na národní přehlídku amatérského činoherního a hudebního divadla Femad Poděbrady a Divadelní Třebíč a celkem šest ocenění, ale získali i nebývalý aplaus u diváků a divácké poroty. "Jsme samozřejmě rádi, že představení je divácky úspěšné, aniž by bylo podbízivé. Osvědčilo se nechat hru trochu uležet. Oprášili jsme ji na podzim a pomocí rozboru z videa vychytali spoustu chyb," netajil se spokojeností vedoucí souboru Jan Červený. Na stejnou přehlídku porotci dále doporučili ještě Divadelní spolek Tyl Říčany s inscenací hry Harolda Pintera Milenec a hry Lawrence Ferlinghettiho Oběti amnézie, které spíše uspěly u divadelních odborníků než u diváků. Na národní přehlídku autorského divadla v Písku tentokrát porotci z Rakovníka nikoho neposlali. "Na letošní přehlídce se sešla pěkná úroda zajímavých titulů, které ve všech případech režírovali amatérští režiséři, což například na Moravě nebývá zcela obvyklé. Tam má vždy třetina režisérů soutěžních souborů nějaké divadelní vzdělání. Po jejich odchodu se pak soubory potýkají nejen s kvalitou dalších představení, ale mnohdy i se svou existencí," řekl předseda poroty Milan Strotzer. Vyzdvihl také dramaturgickou a žánrovou pestrost přehlídky, na níž se vyskytly i tři autorské původní hry a česká premiéra hry Lawrence Ferlinghettiho Oběti amnézie. Pochválil i dobrou úroveň scénografie a zlepšení hereckých do vedností. "Naopak slabiny má tradičně režijní vedení herců, dobrání se podstaty, charakteru a žánru textu a také jednání herců na jevišti," dodal.