Rozhovor s Pavlou Trantinovou

PAVLA TRANTINOVÁ, zakládající členka divadla a spoluautorka scénáře hry Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka, alternuje po velmi dlouhé době v roli jeřábnice Lídy ve FE-ÉRII.

Pavlo, vzpomínáš si, kdy jsi hrála naposledy?

Myslím, že to bylo v roce 2009 ve hře Hotel Infercontinental. Hrála jsem Polednici a Zahrádkářku.

Jaké bylo po letech opět stanout na jevišti?

Předně bych chtěla V.A.D. poděkovat, že se mě, v kritickém věku, opět ujalo a současně doufám, že sliby: facelift, nové zuby a proplacení fyzioterapeuta nebyly pouhou vějičkou.

Jak jsi to dokázala bez V.A.D. vydržet?

Vydržet se to nedalo, zkusila jsem tedy alespoň volný čas zaplnit pořízením si několika děti. Postupně jsem ale zjišťovala, že tvorbu V.A.D. podvědomě zapojuji i do výchovy. Jednalo se nejdřív o hru HOTEL INFERCONTINENTAL (část Polednice) a později vybrané pasáže ze hry SÁGA RODU RASSINI. Praktická se ukázala zejména znalost italských invektiv a vlastnictví některých rekvizit, např. střelné zbraně.

Připravovala jsi se na roli alkoholické jeřábnice Lídy nějakým speciálním způsobem?  (Jasanka K. si například na jeřábu půl hodiny před představením navozuje depku).

Rozhodla jsem se přípravu na roli Lídy nepodcenit a zapojit ji do svého běžného rodinného i pracovního života. Pokoušela jsem (a myslím zdařile) propojovat alkohol na pracovišti a stejně jako Lída odpovídat kolegům beze slov. A jako pedagog gymnázia Příbram musím nyní velmi ocenit úspornost se sdělovánim klasifikace studentům, kdy jako Lída ukazuji jen tři pokroucene prsty. Co jsem skutečně trénovala velmi často a dobře, byla závěrečná dramatická scéna, kdy Lída třiská dveřmi od šatní skříňky. Tento prvek jsem poměrně pravidelně trénovala doma, ale také třeba i během dozoru ve škole.

Něco na závěr?

Ještě bych chtěla poděkovat celému týmu podporovatelů, kteří se v čele s mým man-želem zajímají, zda bych s V.A.D. nemohla jet na nějaké velmi velmi dlouhé turné.

Díky za rozhovor.