Rozhovor s Honzou Mrázkem

Na jaře ná čekají dva nikoločavské výjezdy na Moravu, jako Nikola Šuhaj jede alternující HONZA MRÁZEK. Vypálili jsme na Šuhaje pár dotazů.

Na zkoušce NIKOLOČAVY jsi v Kladně nebyl poprvé, že?

Je to tak. Dvě sezóny jsem dojížděl do Divadla Lampion. V roce 2020 jsem se vrátil do Prahy z roční stáže v Polsku a nevěděl, kam se vrtnout. A Dominika Prokopová, se kterou máme kapelu DOTmy povídá: pojď se mnou učit dramaťáky na Kladno. A já řekl: tak jo. Tak jsem se náhodou dostal do města, které mi před tím bylo neznámé a které mi relativně přirostlo k srdci. Připadá mi takové klidné, s velmi pěknými místy, a když se člověk dostane pod povrch, tak tu narazí na velmi srdečné a zajímavé lidi.

Co děláš v civilním životě?

Všude píšu, že jsem divadelní lektor a muzikant. Vedu dramaťáky, dělám workshopy a diskuse k představením – teď hlavně v pražském divadle D21. Aktuálně začínám doktorát na KATaP DAMU a už druhým rokem se učím na terapeuta. Ale nejradši píšu a zpívám písničky. Hodně teď jezdím do Polska, protože jsem tam natrefil na skupinu lidí, která sbírá lidové písničky po venkově a žijí jenom muzikou. Jednou bych to chtěl všechno spojit dohromady a dělat hlasovou terapii. Prostě zpívat s lidmi, za účelem duševní úlevy.

Máš v sobě něco z Nikoli Šuhaje?

Myslím, že jsem taky taková romantická postavička. Furt někde běhám po lesích, nevydržím dlouho na jednom místě. A někdy se taky chovám jako kretén, podobně jako Nikola, přestože bych se chtěl vidět jako kladný hrdina. Neboť víme, že romantické postavičky ve svých každodenních životech zdaleka nejsou tak romantičtí jako v románech.