Rozhovor s Olesem Oriscukem

Rozhovor s Oles Oriscukem, provozovatelem podniku Četnická stanice v Koločavě. S Olesem jsme ve spojení v souvislosti s naší hrou NIKOLOČAVA, v rámci které prodáváme koločavské suvenýry. Tím se snažíme alespoň drobně zmírnit výpadek turistického ruchu způsobeného válkou. Dosud se nám podařilo zprostředkovat prodej suvenýrů už za více než 30 tis Kč.

Predevsim dekuji za podporu. Dalo se to investovat v rekonstrukci pokoju a coupeln.

Mohl bys popsat historii domu ve které je teď hospoda Četnická stanice?

Budova byvale Cetnicke stanici, za dobu 90 let XX stoleti slouzila jako kulturni dum. Kdyz jsem byl detsko, tak jsme chodili na denni seansu na promitani ruznych detskych filmu a kreslenych pohadek. Byla to prvni polovina 90 let. Taky v tomto kulturnim domu byly vecerni promitani, a plesy. Pak na konci 90ch budova zacala chatrat po tom, kdyz zacala patrit tovarne, ta co byla naproti naseho domu. Tovarna uz dlouho po rozpadu sssr nefungovala, takze i vsechna nemovitost ktera ji patrila, taky se prestala provozovat. V roce 2000 mamce se podarilo ji koupit. Stalo se to tak zkratka. Muj tata na tovarne pracoval hlavnim energetickym inzenirem. V roce 1986 pri vykonani sluzebnich povinnosti na elektricke rozvodne, zemrel tragicky. Byl srazen vysokym napjetim. Od 1986 roku po ztrate taty, tovarna platila duchod. Pokud mela prostredky. Po rozpadu sssr, duchod se napocitaval jen na ucet. Penize ne byly. Po dosahnuti mich 18 let, 2000 rok, mama od tovarny zazadala vyplaty podle toho uctu. Reditel ji rekl ze nema zadne penize, dokonce nema nic. Ale mozne by bylo vyplatit tu duchodni castku, treba tou hle budovou, co je naproti tovarny. Rozhodnuti mamy bylo momentalne. Beru.

Jak jsi se dostal k tomu, že se staráš o odkaz Ivana Olbrachta?

Mama jako pruvodkyne muzea Ivana Olbrachta, zacatkem doby nezavistlosti Ukrainy, ktera umoznila navstevu Kolocavy ceskymy turisti, zaimaicimi pamatkamy prvorepublikove doby, (Kostel svateho Ducha, hroby Erziky, Nikoly Suhaje loupeznika, hroby ceskych cetniku, Muzeum Ivana Olbrachta, byvala Cetnicka stanice) povidala o tich mistech. Takze daleko pred tim, hodnotu zchatraneho kulturniho domu, drivejsi Cetnicke stanici, dohromady z Notarskym uradem a postou v jedne budove, urcite vedela. Po ziskani vlastnictvi, rodice si slozili plan budoucni rekonstrukci. Ma to byjt pension, z originalni nazvou, treba Cetnicka stanice). Urcite jim poradili ceske turisti, ze tu nazev nechat, a vybudovat misto, kde by se mohli setkavat vsichni ceske navstevnici Kolocavy, milovnici Balady pro bandita. Legendy o Nikolovy Suhaji, napsane Olbrachtem.

Legenda o Nikolovy Suhaji loupeznikovi stala zakladem turistickeho ruchu v Kolocave. Zde Olbracht nasel sveho hrdinu, napsal  sve nejznamejsi dila ,,Nikola Suhaj loupeznik,, Golet v udoli,, Zeme beze jmena,, Hory a staleti,, Na dobru pamet, ceskemu spisovateli v Kolocave k stoleti od jeho narozeni zalozen v 1982 roce Muzeum Ivana Olbrachta.

Pomalu jsem se zacal zabyvat o historii nase vesnici.Od roku 2010 v muzeu Ivana Olbrachta udelal jsem sve prvni vyklady o Olbrachtovy, o Suhaji, o dejinach. Ted misto mamy se staram o muzeu. Je to muj druhy konicek. Moc miluju tu praci. Otevril jsem pro sebe zaimavy a barevny svet turistiky. Hospoda Cetnicka stanice, od roku 2004 postupne se rozsiruje, zlepsuje, dodnes funguje. A bude fungovat do budoucna.

Jde v tomto tématu ještě objevit něco nového, nebo už se se stárnoucí generací asi nic neukáže?

Ohledne osudu Nikoly Suhaje, obcas najdes i konspirologickou teorii. Nebo udalosti jsou prezentovani z jineho rakursu. Oficialni informaci to neskodi, naopak, pro tu informaci dela jeste vetsi zajem. Vzdy se lidstvo domnivalo, a kolik je v cemkoli pravdy a kolik legendy. A byla tam pravda, bylo vino v sude, nebo ted tam voda bude. Nikola Suhaj a jeho Erzika z dnesniho pohledu, navzdy se zustanou legendarni, jako i ostatni personaze z dilu Ivana Olbrachta – prvniho turista Kolocavy, ktery vlastne za nima i prijel. Starsi generace, jeste nedavno vspominala na Olbrachta, pamatovali jeho. Treba muj pradedecek, kdyz mu bylo kolem 20 let, potkali se s Olbrachtem.

Jak se mění v čase zájem Čechů o Koločavu a Ivana Olbrachta?

Ceske turisti vzdy uvitani v Kolocave. Ti vztahy vysly uz daleko za ramky turistickeho ruchu. Lidi se spojuji do rodin, spolupracuji, podnikaji, proste si kamaradi, pratele atd. V ramci provozu nasi hospody taky mame hodne kamaradu. Starsi generace ceskych turistu, laka romantika, a srdecni zalezitost spojena ze spominkama na Zlatu dobu Podkarpatske Rusi za Ceskoslovenska, za jejich obyvatelu, jejich osudy a zivot. V Kolocave od roku1931 Ivan Olbracht prozil 5 let. Film Marijka Nevernice dava predstavu jak zila Kolocava, diky Olbractovy o ni uznal cely svet.

Mladsi generace taky vnima od svojich rodicu o nasi spolecne historii, z navstevou dnesni Kolocavy navazuje dalsi aktivity, napriklad putovani po horach, lyzarstvi, offroad tury, wellness, seznameni z mistnim koloritem zakarpatskych vesnic, gastronomie atd. Dokonce mezi Kolocavou a mestem Semily – rodistem Ivana Olbrachta podepsana partnerska smluva. Zalozeno jine partnerstvi mezi dalsimi mestama, kraji – napriklad Vysocina, Pardubickym krajem…

V inscenaci máme ukázanou Koločavu s jejími půvaby i stinnými stránkami, třeba nepořádkem…

Ohledne odpadku, vyvozu a spracovani, na dnesni den je situace mnohem lepsi nez jsme meli jeste za doby pred pandemii. Vyvoj informacni a kulturni v tejto sfere ma posun, a stale se posouva k zlepseni. V ramci naseho obci startoval na jaro 2021 rok celoukrainsky mesicnik po sklizeni odpadku. Cela Kolocava v drtive vetsine lidi se behem mesice uklizovala, brehy rek, odbocky, cesty. Byla uklizena velka skladka ktera byla v centru obci. Lze pripomenut, ze za Kolocavou dolu po rece Terebla mame vodni nadrz ,,Vilsanska gidroelektrarna,,. Hodne odpadku se zastavovalo v nadrzi, protoze nekteri lidi, kterym to nikdy ne vadilo hazeli odpadky do rek. Za pomoci dobrovolniku uz take skoro tri roky se uklizuji brehy toho jezera.  Najednou po tem obecni urad sprovoznil aby kazda rodina mela kos na odpadky.  Trikrat v tydnu,  jezdi popelari na modernim nakladnim popelarskem aute, zabiraji od kazdeho dvoru odpadky. Vsechno se vyvazi za ramky nasi obci na spracovani. Ta to sluzba uz skoro tri roky spravne funguje, vsechny jsme spokojeni. Diky takove kolektivni praci, snazime se. Ne rikame ze jsme zvytejzili odpadky, ale postupne svedomi lidi se zlepsuje. V skolach z mladou generaci skolaku vede vychova jak se chovat ekologicky k prirode, jak tridit. Kdyz pripominam casy jak jsme se hrozne dokazali chovat k prirode, jak si clovek ne vsiml jaku velkou skodu nese budoucnosti, tak zpatky vratit cas ja bych osobne nechtel, pomimo toho ze dneska mame nelehku dobu, rikam si ze prezijeme i tuto vyzvu.

Jak se v Koločavě projevuje současná válka?

Zajem cechu o dejinach Kolocavy stale je. Naskodila turistickemu ruchu, spocatku pandemie, a ted i valka, rozvazana ruskym agresorem, proti nas a naseho statu.  Autoritarni imperialisticky rusky svet  bezduvodne zautocil na Ukrajinu, vede proti nas gibridni valku, takzvanu ,,svo,, proti nejakych mifickich ,,banderovcu,, nebo ,,nacistu,,

Turistika v Kolocave je jedinym zdrojem k rozvoju nasi vesnici, bohuzel se zastavila na neurcity cas. ,,Diky” valce, cizinec do Kolocavy spis nepojede, nez pojede, pri tom ze Zapad Ukrainy je srasne daleko od linii frontu, ale pocit valky, mensi, vetsi je vsude. Turistika za valecneho stavu castecne funguje, ale je odkladena na pauzu. Vsichni se snazi pracovat, podporovat a verit ukrajinske armade. Na brzke nase viteztvi. Dobro a pravda, demokracije, musi zvitejzit nad silou zla, otroctvi, lzi a diktatu.

Zivot se meni k lepsimu. Po valce urcite se zmeni jeste lip.