Při zkoušení dojde k významnému dotvoření

rozhovor s autorem hry / Zpravodaj Jiráskova Hronova

Jsou mezi vámi včelaři?

Já jsem včelař a jsem zapisovatelem v kladenské or­ganizaci. A tak jsem měl nutkání přenést některé dra­matické momenty z toho, co jsem zažil, na scénu.

Nebylo tedy třeba studovat terminologii… To je to nejmenší!

Určitě zaznělo, že je to podobné jako Společen­stvo vlastníků?

Je to něčím podobné, ale naše hra vznikla bez této inspirace. Často zjišťujeme, že ty dramatické cesty jsou dost paralelní.

Pokud jde o autorství, vždy je tam přiznán podíl všem – v tomto případě Kazimír Lupinec s dopomocí přátel. Jak tedy text a inscenace vzniká?

Vzniká to většinou tak, že já přinesu nějaký základ a při zkoušení dojde k významnému dotvoření. U té­hle hry to bylo ještě specielně víc než jindy. Konzulto­val jsem s kolegy i nějaké dějové věci. Takže se dá říci, že tuto hru jsme tvořili do značné míry společně.

Vždycky píšete pro konkrétní osoby, které máte k dispozici?

Ano. Je výhoda, když člověk má představu, kdo dané role bude hrát a jde to daleko líp.

Kolikrát jste už hráli?

Zprovoznili jsme to před koronou, premiéra byla před rokem a půl a vzhledem k situaci jsme zatím hráli asi desetkrát, hlavně na festivalech.

Ještě k včelám. Slyšela jsem, že včely jsou údaj­ně jakýmsi předvojem, který signalizuje, jak to se světem jde z kopce.

Je fakt, že ted’ jsou včely dost závislé na tom lid­ském konání a na určité ochraně. Otázka je, jestli to do tohohle bodu muselo dospět a co by se sta­lo, kdyby se včely nechaly svému osudu. Myslím, že by přežila tak desetina, ale třeba by byly zase odolnější. Ale nikdo asi nemá nervy to vyzkoušet.

Chystáte něco nového?

To jste na nás rychlá. My vyplodíme autorskou věc tak jednou za dva tři roky a prokládáme to věcmi, které zaštiťujeme některými našimi sekce­mi, které jsou dramaturgicky svobodnější. V rámci toho zpracováváme nikološuhajský mýtus. Děláme to už asi rok, a pořád to nebere konce. Ale letos 16. 8. je stoleté výročí od zabití Nikoly Šuhaje, tak bychom to chtěli co nejrychleji dokončit.