Blízké okolí

Tři drobné glosy na hru Utrpení knížerte Sternenhocha / Občasník divadla Kámen

V.A.D. Kladno: Utrpení knížete Sternenhocha (podle Ladislava Klímy)

Zajímavá podívaná. Nenudila. Udržela mou pozornost. Dosáhnout absolutní vůle? Zabít myšlenku? Trpět? Nenávidět? Milovat? Občasné sklouznutí k lacinosti. Občasná nevěrohodnost. Občasná “neestetika”. Opojení dle míry informovanosti o předloze. (Kris)

Asi je důležité znát předlohu. Já o ní nikdy ani neslyšela. Takže vůbec nevím, co to jako bylo. Ale kdybych ji znala, tak by to asi mohlo být dobrý. (Lenka)

Možná největší český spisovatel, možná  největší česká kniha, a najednou to hraje V.A.D. Vodvaha a síla, žejo. Klíma se možná obrací v hrobě nad pestrobarevnou formou, občas i měkkou. Ovšem jestli Klímovi aspoň trochu rozumím, myslím, že musí být nadšený z toho, jak se naplnila ona věta, že nenávist se září věčnou nenechá se přeci jen sloučit. Naplnila se až vyhroceně, až dojemně, přitom nesentimentálně, pro mě snad líp než v knize. Občasný primitivní vtípek, který si V.A.D. nechce odpustit, rád odpustím já. Zatím zážitek roku. Taky odvážně otevřená otázka: dá se Klíma inscenovat bez znalosti Klímy? Odpověď zatím jen polovičatá: chyba podle mě není v tom, že se Klíma inscenuje, ale právě v tom, že ho snad dokonce většina lidí nezná. Co se teda učíme ve školách, když ne Klímu?