V.A.D. na festivalu v Sankt Petersburgu

vyprávění o hraní v Rusku / Amatérská scéna

Rusko? Rozmarné léto? V listopadu? Proč ne?! Problém. Maringotka kouzelníka Arnoštka. Rozměry. Letecky. 250 kg. Bez záruk. S Rusy žádná domluva. A opravdu – otrávené ksichty za přepážkami. Na místě: jedna sprcha na barák. Jen Západ’ákům činí problém rezavá voda. Uvidíme konečně toho Sergeje! Známe ho jen z mailů! Sympaťák v lennonkách. Slušňák. Timur! A nejen to: Luda! Lenočka!! Valja!!! Nataša!!!! Chlapci nadšeni. Tři věty pozdravem, už energická diskotéka v klasicistním sále. Jede to hned zostra, všichni hned tančí jak diví. Rusko se baví! Každý soubor má mít scénku. No to teda! Što eto takoje?! Jsme na pionýrském táboře? Ale ne ne, nakonec to nebylo špatné. Pohanka k snídani, kolínka k večeři. Hurá, zhubnem! Maringotka přiletí později. Nevešla se? Nepřiletěla. Přiletěla! Přeci jen nepřiletěla. Snad to s ní dopadne. Přeci jen přiletěla, ale nejde najít. Vančura se odkládá a místo něj Němci. Hurá, maringotka už se našla! Našla se, ale zase nejde proclít. Vůbec nejde proclít. Den na celnici – tři sta osmdesát přepážek. Proclení 10 tisíc rublů a několik dní byrokracie. Už jen vstup do budovy problém. Přiletěla, jde najít, nejde proclít a nepůjde možná ani poslat zpátky do Čech. Když se snáší noc na střechy Petěrburgu, padá na mě žal. Zpíváme Valje, děvočky nadšeny. Sergej přichází s improvizovanou konstrukcí. Co dělat jiného? Noc. Valja staví, Luda šije, Lena měří, Nastja myje. Noč česko-ruského přátelství. Náplast na zklamání. Atmosféra. Ráno zkouška. Sergej řeší ruský překlad, Nataša anglický. Oba precizní! Nechceme zesilovače, ale tady je to normou. Představení. Voda v bazénku óčeň studená! Kroutí to hnáty, staví srdce. Rýma. Pár úrazů během hry. Kovová konstrukce. Jinak snad dobré. Porotkyně Vančuru četla. Přenosné do jiného prostředí? Cena za přístup ke klasice. Petěrsburg: Monumentalita. Kilometry. Klasicismus. Z kostelů přechází zrak. Pokuta za focení v metru.Trhy! Závislost na kvasu! Aurora. Ermitáž. Malevič. Černý čtverec na bílém pozadí. Fičí to od Něvy. Kusy ledu. Různý nadnárodní sračky i tu. V podstatě
Evropa, ale aspoň turecký záchody na nádraží. Citelně vyšší koncentrace hezkých ženských. Kluci říkali… Už to končí. Škoda!„Echo” párty. Každý soubor si má dělat legraci z jiného – podle rozpisu. Co to je za blbost? Ale nakonec taky dobré! Připomenutí. Shrnutí. Humor. Čeho si kdo na kom všímá. Co si kdo z představení odnese. Improvizace. Otevřenost. Závěr? Dojmy krásné. Do Ruska se hodně obléknout, ale co se týče rekvizit, tak nalehko… Maringotko, uvidíme tě ještě?
Představení na festivalu New Vision v Sankt Petersburgu Festival zahájilo představení ruského Theatre – studio College of Saratov State University s představením Look – What’s behind the door. Produkce oslnila diváky (v Čechách) ne-vídanou energií mladých, pohybově i jinak technicky vybavených herců, pohybem, světly, projekcí, barvami a skvělou živou hudbou. Bohužel směrem ke konci sklouzávala k přílišné líbivosti a mnozí měli nejasno ve smyslu sdělení. Následovalo divadlo Dramsoc z irského Dublinu se ztvárněním mýtu Fionn MacCumhaill – čty-ři herci (2+2) bez rekvizit a v zelených elasťácích. Pohyb a různé mlaskání a cvakání, zesílené mikrofony. Kritizováni pro vtipy někdy příliš znevažující. Další den německý soubor Im stellwerk z Wei-maru a jejich Farenheit 451. Střídání paniček – slepic na divanu, scének z televize (postava v rámu) a různě se v sálu zjevujícího sboru zlověstných hasičů. KUUMU – představení finského divadla Uusi Maailma z JpAskyffi – pohybově virtuózní cirkus s krásnou živou hudbou – jeden z vrcholů festivalu. Večer Women’s tales známého nezávislého ruského divadla Maneken z Chelyabinsku. Plné nápadů a skvělé hudby, ale proklatě dlouhé a v druhé půlce ztrácející na razanci. Muži a ženy toužící i bojující. Zamyšlení bez doslovnosti. Ve středu naše Rozmarné léto a Jesus ruského TSU New Student’s Theatre Tambov – nepovedený pokus o muzikál se všemi tanečky, co k tomu patří, ze kterého bylo třeba prchnout po dvou písních. Další den Si tu m’aimes (prends garde a toi)… belgického Théátre Universitaire Royal de Liége. Slibně rozjetá fraška (snad i prastará – ze 17. století) o dvou párech na novoročním večírku. Neurazilo to, ale proč jen jsme čekali něco hlubšího od těch zajímavých Belgičanů? Zato The Shadow ruského divadla Mimicry z Tumena, výtvarné a přemýšlivé představení o bílém městě a černém návštěvníkovi. Zadní projekcí prostupující bílé postavy i na chůdách. Uhrančivá hudba a bizarní zvuky. Druhý vrchol festivalu. I když taky dlouhé… Krátit neuškodí snad nikdy… Nebo už jsme tak zrychlení? Neschopní se soustředit? Omrknout formu a šup sem s dalším kusem!? Jako poslední místní soubor Uventa a Fire symfony, čili také 451 Fahrenheitů… 40 herců. Baterky. Dvacet kombinéz i s helmami. Ohně, šátky. Emoce na pochodu. A hlavní hasič – Sergej!!! Jen sólové písně klišé a kýč. Velevýpravná podívaná pro univerzitu.