Naše nová hra překoná všechno

pěkný rozhovor se Sonyou a Kazimírem / Zpravodaj Wintrova Rakovníka

WINTRŮV RAKOVNÍK, XXV. PŘEHLÍDKA AMATÉRSKÝCH DIVADELNÍCH SOUBORŮ, BŘEZEN 2001
Ohromí kladenské amatérské divadlo svět múzy Thálie? „NAŠE NOVÁ HRA PŘEKONÁ VŠECHNO!”
Druhý den Wintrova Rakovníka zahájilo kladenské V. A. D. se hrou Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka. Hra od studentů, kteří ji navštívili v rámci vyučování, sklidila naprostý úspěch. Prakticky stejně absolutní bylo hodnocení laické poroty. Ztráta jediného bodu ohromila i redakci Zpravodaje, a tak jsme si k redakčnímu mikrofonu pozvali autory hry Kazimíra Lupince a Sonyu Štemberovou.

Ještě jsem od vás neviděl žádné jiné divadlo než autorské. Netoužili jste někdy zpracovat nějakého klasického autora? Kazimír: Když jsou nápady, tak proč? Sonya: Spíš se potýkáme s tím, že máme víc nápadů, než jsme schopní si potom nějakým způsobem utřídit. Všeho moc škodí. Kazimír: Učíme se neustále loučit se s nápady, kterých je skutečně přehršel. Nejsou bohužel vždycky úpině dobré.

Kolikátý nápad tedy vždycky použijete? Kazimír: Většinou ten první. (smích oba)

Jakým způsobem píšete? Kazimír: Záleží na tom. Hra Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka vznikla jinak než předešlé, kterým jsem dal základ já. Ty byly dotvořeny kolegy. Ke Svatoplukovi dala podnět Sonya. Sonya: Není to tak úplně pravda. Hra vznikla na základě povídky, kterou Kazimír napsal ještě na gymnáziu. Potom nás společně napadlo, že by se z toho dala udělat hra. Kazimír: Musím říci, že to napadlo Sonyu. Prvních sto kilometrů cesty na Fatru jsem nechtěl věřit, že by bylo možné z toho divadlo udělat. Sonya mě přesvědčila, že to půjde. Teprve později jsme do hry vložili princip Svatoplukova rozhodování. Dá se říci, že jsme psali společně (Sonya se usmířeně podívá na Kazimíra).

Jak dlouho tímto způsobem scénář vznikal? Kazimír: Asi rok. Ovšem je třeba říci, že velký podíl na vzniku hry má celý kolektiv, (Sonya přikyvuje). Pochopitelně ani ne tak na ději, jako na konkrétních kořenech situací na jevišti.

Koho napadl fór s reklamami? Kazimír: Už to ani nevím, ale jsou tam proto, že se celé divadlo odehrává na stejné scéně a nějak jsme potřebovali rozlišit dny, aby se v tom diváci nějakým způsobem mohli orientovat (v tu chvíli přichází František Šlukovrbovec a má ve tváři nesouhlasný výraz). Sonya: Chtěla bych říci, že víceméně je to záležitost protagonistů reklam. Dopředu byla dána pouze idea, že reklamy budou/a velice zhruba, co se tam bude dít.

Zubařovy rozpaky nejsou vaší poslední hrou. Jak dlouho tuto hru vlastně hrajete? Kazimír: Hrajeme ji zhruba dva roky.Na přehlídku jsme se s ní přihlásili, protože věříme tomu, že je dobré, když se hra jakoby uleží (Sonya souhlasně přikyvuje). Než jdeme na soutěž, tak necháme hru uležet. Zrovna u Svatopluka to hodně pomohlo. Sedli jsme si k videu a vychytali spoustu věcí. Až jsme si říkali, jak jsme to mohli dříve takhle dělat. Je dobré si nechat odstup. V současné době si tedy sedá Sága rodu Rassini a Hotel Infercontinental? Sonya: (smích) Kazimír: Sága rodu Rassini už si sedla a na přehlídce už byla. Řekl bych dokonce, že už je u ledu. Hotel si skutečně sedá.

Jaký je váš názor na přehlídky, jako takové? Sonya: (rozpaky) Je to fajn, že člověk vidí, co se děje jinde. Jinak však nemám příliš pozitivní pohled na soutěže. Podle mě nejde poměřit, co je na divadle lepší a co horší. Směrodatný je pouze ohlas diváků. Kazimír: (evidentně nesouhlasí) Já mám k soutěžím poměrně dobrý vztah. Myslím si například, že minulý Wintrův Rakovník u nás odstartoval důležité procesy. Začali jsme přemýšlet nad tím, co děláme. Porota nás varovala, že nám to jde tak nějak samo, abychom tak pokračovali a nezačali se moc v tom, co děláme, rýpat. Mnohé z nás to docela chytlo. Jeli jsme na Hronov a začali jsme se v tom rýpat. Sonya: Já si doopravdy myslím, že soutěže jsou důležité pouze kvůli získání kontaktu a zjištění, co se děje. Kdyby v komisi seděl kdovíkdo, není možné říci, kdo byl nejlepší a kdo nejhorší. V tomto směru se mi divadelní soutěžení nelíbí.

Plány do budoucna? Sonya: Rádi bychom stvořili nějakou další hru a pokračovali s tou současnou. Zatím mám jenom určitý námět. Kazimír: (nechápavě) Který? Sonya: No ty dva, ale to přece nemůžeme prozradit. Kazimír: Chystáme hru, opět z netradičního prostředí, která svým vtipem i posláním překoná… Sonya: Všechno! Kazimír: Všechno. Všechny naše i cizí projekty.