V.A.D. s novou tváří

rozhovor s Kazimírem Lupincem / Wintrův Rakovník

Všichni se těšili, že V.A.D. udělá zase nějakou prču, při které nám budou jako obvykle tryskat přinejmenším veletoky slz z očí. Ale ono ne. Humoru bylo v představení sice dost, ale téma nám poněkud zvážnělo. Po představení jsme mohli slyšet nahlas volajícího mládence: „Jak se s tím máme vyrovnat?” Je pravda, že představení v divácích vyvolalo spoustu pocitů. At’ v dobrém, či ve zlém. Každý o tom může vést debaty, jak dlouho chce. Ale jediný, kdo k tomu může říct opravdu to své, je člen V.A.D. A proto jsem se zeptal přímo známého umělce Kazimíra Lupince.
Lehká otázka na začátek. Do Rakovníka už jezdíte opravdu dlouho co Vás sem pořád táhne?

Vždycky , když máme něco nového a jsme s tím relativně spokojení (zdůrazňuji relativně) se vydáme do Rakovníka. Je to přece jenom ta postupová přehlídka. Ale nejen kvůli tornu. Je to tady vždycky příjemný, ať už kvůli divadlu nebo při zábavě.

Nikdo si nemohl nevšimnout, že jste poněkud zvážněli. Jak se to stalo?

Jednak nás to téma táhlo. A druhak ty komedie , které jsme hráli, se po čase začnou tak trochu vyčerpávat. Takže jsme k tomu přistoupili i přesto, že to některého diváka zklame. Humor v této hře však existuje. Pro nás tam je. Protože hlavní téma, podle Klímy, je ta skutečnost, že hrůza a směšnost jsou sestry.

O čem to představení vlastně je?

Hodně zjednodušeně: Klímu velmi inspiroval Nietsche. A touto filozofii je celá hra propletená. Jde především o jeho koncept subjektivního idealismu. Je to o tom, že svět jako takový neexistuje a všechno se odehrává nám v hlavě. O tom to je! A divák musí sám rozlišit, jestli tam duch Helgy jenom poletoval a nebo opravdu byl. Akorát tedy nevím, jestli to z představení leze.

Co byste vyřídili porotě teď, ještě před rozborovým seminářem?

No, že je pozdravujeme.