Z kulturního bujení v Kladně mám radost

rozhovor o divadle s Kazimírem Lupincem / měsíčník Kladno

Amatérské divadlo V.A.D. funguje v Kladně takřka sedmnáct let. I přesto, že všichni herci mají svá civilní zaměstnání, nadšení hrát neutuchá a plánuje se další premiéra. Na podzim bylo také divadlo oceněno městem Kladno za činnost v oblasti rozvoje amatérského divadelnictví, šíření kvalitní kultury a netradiční přístup ke zpracování divadelní látky. Jak nápad na založení souboru vznikl a co divadlo v nadcházející sezoně chystá, jsme se ptali jednoho ze zakládajících členů Jana Červeného.

Co vás vedlo k založení tohoto souboru a jaké byly vaše začátky?

S nápadem nazkoušet nějaké divadlo přišla před asi 17 lety po gymnáziu kamarádka. Všichni jsme to uvítali jako dobrou formu dalšího potkávání se. Dramaturgická volba vyšla myslím z toho, co jsme zrovna našli v knihovničce, byla to Asanace od Václava Havla. S odstupem času ale vidím, že Havlovy hry by možná byly s naší poetikou docela dobře slučitelné. Tak třeba někdy… Místo Asanace jsme nakonec nazkoušeli vlastní hru, komedii Sága rodu Rassini, kterou jsme pak dlouho nehráli a nedávno zase pietně oprášili. Od této doby se soubor hodně obměnil, ale asi pět zakládajících členů je nás v divadle stále.

Byla v tehdejším nápadu založit divadlo například i potřeba vyvážit či obohatit kladenskou divadelní scénu?

Vědomá potřeba tam myslím nebyla. Podvědomá ale nejspíš ano, protože tehdy bylo co vyvažovat. Nevybavuju si totiž v té době v Kladně žádné amatérské divadlo s vyjímkou divadla Taška při Clubu 19. Teď je situace diametrálně jiná. Je tu Kladina, Antitheater, Hotel 0, Šlíp a Špíny, Divadélko U Zvonu, Taška a další spolky a pro-ekty. Mám z toho kulturního bujení velkou radost.

Spolupracujete i s dalšími divadelními spolky v Kladně, či jinde?

Spolupracovat s dalšími divadly by mě bavilo hodně. Částečně jsme to také zkusili minulý rok na podzim, když jsme s Antitheatrem dělali „divadelní outdoor offroad site-specific bojovku” – Erbenovu KYTICI v lese nad Motyčínem. Mělo to krásnou atmosféru. Bohužel, času je málo a tak jsme většinou rádi, že fungujeme alespoň samostatně na svém písečku. Jako další taková forma spolupráce může být bráno vzájemné hostování u jiných souborů na různých festivalech. Je to pro mě docela zajímavé vidět jiná divadla a soubory, i když jen v roli pořadatelů. My jsme kdysi také zvali spřátelená amatérská divadla do Kladna pod hlavičkou ,V.A.D. SE KONKURENCE NEBOJÍ”, ale nakonec jsme zjistili, že to zabírá hodně času, který radši využijeme na vlastní tvorbu. Zajímavé je také téma spolupráce s místními profesionálními divadly. Kdysi jsme dělali takové divadelní projížďky autobusem s divadlem Lampion po zaniklých dolech v Kladně. Bylo to o dvou konkurenčních cestovních kancelářích VADOS a LAMPOS a potažmo o místech, kolem kterých denně jezdíme a chodíme, aniž bychom znali jejich mnohdy zajímavou historii. Konalo se to v rámci bienále INDUSTRIÁLNÍ STOPY. Byla to jednorázová akce, kde ale bohužel nebylo dost času se na společnou věc s LAMPO-SEM naladit, ačkoliv jsme si to s tehdejším uměleckým šéfem Lampionu Ondřejem Lázňovským velmi přáli. Nedávno pro změnu zase umělecký šéf Městského divadla Daniel Přibyl uvažoval nahlas o nějaké spolupráci v rámci pestře koncipovaného doplňkového programu divadla v nové budově. Teď tyto úvahy trochu ustaly spolu s rekonstrukcí, protože nápady počítaly právě s prostorovými možnostmi opravené divadelní budovy.

Jaký program, novinky, či premiéry chystáte v tomto roce?

Zkoušíme novou vlastní komedii z prostředí domova důchodců, která by měla mít premiéru v únoru. Bude to čistě, skoro až výsostně činoherní záležitost, ve které bude přítomen náš klasický černý humor, ale tentokrát i velmi smutný podtón. Jsem zvědavý, jak to bude dohromady fungovat. Myslím si, že téma stáří a bezmocnosti je v žánru komedie neprávem opomíjené. Možná z obavy, aby to nevyznělo jako nějaké zesměšňování starých lidí. Věřím ale, že když to člověk myslí upřímně a s veškerým soucitem a vědomím nevyhnutelnosti tohoto údělu pro každého, nemusí se bát pohybovat se na hraně. Tam je to totiž největší legrace a já to vnímám jako osvobozující humor. Přemýšleli jsme, jestli pro tuto hru angažovat opravdové důchodce, ale nakonec jsme se rozhodli, že to zvládneme sami… Hned potom bych se rád pustil do předlohy Valérie a týden divů Vítězslava Nezvala, a to s takovou „experimentální sekcí” divadla. To je naopak o mládí a mělo by se jednat o vše jiné, jenom ne o činohru.

Kde je možné vidět vaše představení?

V Kladně hráváme nejčastěji v Kladenském divadélku. V dubnu bývá v divadle Lampion soutěžní festival amatérských divadel pořádaný Městským divadlem Kladno, kterého se také pravidelně účastníme. Jinak většinu představení hrajeme mimo Kladno – v okolí, ale i všude jinde v Čechách. Poslední zájezd byl například na Moravu do Kyjova. V Praze jsou tvorbě amatérských divadel nakloněni v Činoherním klubu, kde býváme s každou novou věcí pozváni do cyklu „ČK uvádí”. Všechna plánovaná představení by měla být uvedena na našich webových stránkách www.divadlo-vad.cz.