Rozhovor s Císařovými

4.3.2021

Pane profesore, jak se máte a jak zvládáte omezení kontaktů spojené s pandemií?

Mám se velice slušně, nestěžuji si. Sedím doma v Unhošti, nenechám se stresovat covidem, jsem už dvakrát očkovaný a musím říci, že to v motolské nemocnici šlo báječně. A pokud jde o kontakty se světem: mobil i mail fungují, takže přátelé se ozývají – občas i přišli – nemám pocit osamění.

Co Vás v souvislosti s událostmi posledního roku napadá, jak je interpretujete?

Večer co večer sedám k televizním zprávám, pečlivě poslouchám a ptám se – někdy potichu pro sebe, jindy nahlas – kdo nás vede. A kam. A nevím, jestli za ty naše vrcholné státní instituce můžeme, nebo jestli nás Osud či Dějiny trestají za naše viny.

Co teď píšete?

Dal jsem si úkol, nevím, jestli jej splním: popsat a analyzovat zrod moderní inscenace v činohře. Začal jsem zdaleka, teď se motám v 19. století. Je to také o naší divadelní avantgardě, ale chápu ji jinak, než je zvykem.

Co čtete?

Dočetl jsem knížku, která mne vrátila do mého mladistvého protektorátního nadšení z fotbalu, kdy ligu hrály Rakovník a Polaban Nymburk: Bican proti Hitlerovi. 

Na co se těšíte?

Ještě bych rád viděl, až V.A.D. zpracuje tohle covidové balabile. Snad se dočkám. Téma je to skvostné.

O volnou odpověď jsme poprosili také paní Mirku Císařovou:

Milý Vaďáci,

kdybyste se mne ještě před několika dny zeptali jak žiji v době toho blbouna koronaviru, řekla bych vám, že sice Jinak, ale v podstatě Dobře. Protože ten sakramentskej, ale krásnej život má tolik podob, že je za ten můj celý život nestačím pochopit. A že teď žijeme tu další variantu, kterou jsme nečekali a i když není radostná, je pravdivá a poučná a musíme ji zpracovat. Možná to bude znít jako fráze, ale je fakt, že se ji snažím poctivě vnímat, zařadit si ji, neztratit se v ní a nezoufat, ale i v této situaci získávat. Dlouho jsem se držela, ale v posledních dnech to na mne přeci jen dolehlo. Takže v bezesných nocích se u mne pod tou celosvětovou tíhou začínají objevovat naše viny i neviny. A termíny jako třeba „krize civilizace“  (dál to ani snad nebudu rozvádět ) mne děsí. Protože si myslím, že není možné se hroutit, ale naopak pokračovat a nehroutit se! A tak bojuji a nasávám! Nejsme žádná ořezávátka! Snad jsme něčím přispěli, přispíváme a snad ještě trochu i přispějeme. Tak tohle zní snad trochu jako provolání. Ale trochu se mně ulevilo.

       Ale teď konkrétně. Na omezení v životě jsem si vzhledem ke svému zdravotnímu stavu a stáří dávno musela zvyknout. I tak toho zbývalo a zbývá ještě hodně.

       Žijeme na společném dvorečku s dcerou, zetěm a s postiženou vnučkou. Je o nás postaráno. Bereme důchod a jsme v zásadě finančně zabezpečeni. Jistí nás i pečovatelská služba. Vybrala jsem si muže, s kterým se nenudím a s kterým máme po 44 letech soužití pořád o čem diskutovat a třeba se i hádat. Máme přátele, s kterými se rádi vidíme (v době koronaviru alespoň dlouhými „návštěvami po telefonu“, jak to nazývá můj muž.) Rodina přes různé problémy pořád drží pohromadě. Ještě nám to trochu myslí. Jsme očkovaní, takže občas lajdačíme a přijímáme testované návštěvy. Ó, jaké blaho!!! Sledujeme život a nestrkáme hlavu do písku. Ještě prožíváme a vzrušuje nás to. Jsme staří, nemocní, ale zatím neumíráme. Co můžeme chtít více? Ale stejně chci. Jsem člověk dotykový, takže mně chybí přímá komunikace, blízkost, chybí mně hospůdky, které mám ráda, chybí mně některé podněty a zážitky, které mně vždycky dávala kultura. Vzhledem k tomu, že nemohu číst, stávám se závislou na rozhlase, ale i v té televizi se při troše snahy něco najde. Ale co! Otevřu dveře a vyjdu do zahrady. Je to malý kousek světa. Jen doufám, že ho nezlikvidujeme. Proto mne štve spousta věcí. Arogance, agresivita, netolerance a hloupost. I to zúžení pojmu svoboda.  Jaké to bude  všechno dál, nejsem schopná odhadnout. Musí to být jiné a nebude to jednoduché. Doufám, že těžká kovidová zkušenost nám bude i prospěšná. Tak hlavně, abychom to přežili. Když tím sítem propadneme, doufám, že se najdou další a lepší.

A na co se těším? Na moc věcí. A těším se, moji milí Vaďáci, i na vás. Na vaši novou inscenaci, protože všechny mně dosud dělaly radost. Svou osobitostí, schopností chápat věc i jinak a odjinud, lidskou hřejivostí  i inteligentním humorem a nadhledem. TAKŽE UŽ ABY TO BYLO!!!