Rozhovor s Jakubem Pilařem

Kdy a jak Tě napadlo inscenovat Píseček?

V rámci dramaturgického výběru jsme se teď s představeními Klub a Přiznání motali spíše ve vážnějších vodách a Píseček vnímám hlavně jako komediální dárek pro naše diváky. Najít kvalitní a chytrou komedii vnímám jako největší dramaturgický oříšek. Vy to děláte skvěle a dobré komedie si umíte napsat sami, to vám velmi závidím. Píseček jsem před několika lety viděl v Mníšku pod Brdy na reálném pískovišti mimo divadlo a hned jsem věděl, že je to kus, který bych chtěl v budoucnu inscenovat. Především s ohledem na téma, jednoduchost scény, možnost obsadit vhodné herce a taky na délku představení. Jednoaktové inscenace do max. 60 minut délky jsou to, co mám jako režisér úplně nejradši.

Nechtěl jsi tam hrát a případně v kom by ses viděl?

Text Písečku je skvělý a já vám tímto děkuji, že jsme ho mohli použít. Pochopitelně bych si rád zahrál ale v souboru máme herce, kteří i kvůli pandemii dlouho čekali na svojí šanci vrátit se na jeviště. Nechtěl jsem jim tuhle možnost vzít, a tak jsem se jeviště tentokrát stranil. Během zkoušek jsem si ale vyzkoušel všechny tři mužské postavy a jednou jsem zaskakoval také za Ivetu. Kdybych si mohl vybrat, obsadil bych se do role Karla.

Mají herci děti a jak při zkoušení úročí svoje zkušenosti?

Filip a Anička, alias Miky a Viky, mají zatím na založení rodiny čas. Ostatní vlastní potomky mají a musím říct, že jsem jako režisér často používal věty typy “Představ si, že Bobek morduje vaší Anežku. Jak bys reagovala?” a podobně. Všichni víme, že reálná pískoviště jsou opravdu zajímavým místem plným zvláštních situací a často jsme zkoušení prokládali vlastními zážitky. Nedávno jsem s dětmi posedával na hřišti ve Františkánské zahradě v Praze a během chvíle jsem tam zažil několik situací z Písečku, a to včetně reálného Mikyho, který byl obzvlášť zajímavý.

Co ukázalo zkoušení, jak to šlo?

Zkoušení bylo trochu ovlivněno covidem a současně také faktem, že máme malé děti. Často byly zkoušky narušeny nemocemi dětí a nebo tím, že poté nakazily nás. Z divadelního pohledu nám kupodivu ukázalo také naše slabší stránky. Vzájemně jsme zjistili na čem je potřeba do budoucna více pracovat. U herců, kteří se po delší době vracejí na jeviště, jde o větší míru soustředění se na danou postavu. Bavili jsme se také o přístupu k fyzickému hraní a vůbec problematice doteků a intimností na jevišti, což může být u amatérů občas problém.

Jaké s inscenací máte plány?

Naším hlavním cílem je Písečkem bavit diváky a také sebe. V posledních letech jsme hodně jezdili po soutěžních postupových přehlídkách a od tohoto kolotoče bych si rád odpočinul. Pokud mohu mluvit za sebe, těším se na období po premiéře, kdy se společně sejdeme a budeme dále pracovat, ladit detaily a představení zlepšovat. Momentálně jsme byli bohužel trochu tlačeni časem, protože jsem chtěl premiéru uvést v rámci oslav 20 let našeho souboru, které proběhly na konci dubna.